Pozitivno - Tomáš Kočko & orchestr: Velesu (2016)

Kdysi dávno existovala rubrika Pozitivno. Jejím smyslem bylo to, že když se objevilo album, které i když bylo takové spíš průměrné, tak ho stejně recenzenti na netu vychválili do nebes. Pozitivno je parodie na tyhle vychvalující recenze.

Moravský bard Tomáš Kočko se svým orchestrem konečně letos vydává nástupce minulé desky Cestou na jih. A jak to dopadlo? Inu, dle očekávání, album je takřka naprosto bezchybné!

Koncept desky spočívá v prastaré slovanské mytologii, kdy lidé věřili v rozličné Bohy, žili ve spojení a  v míru s Přírodou a pěstovali svou starou moudrost, kterou si předávali ústně z pokolení na pokolení. Do tohoto světa však jednoho dne přišlo křesťanství, se svým jediným bohem a zničilo všechno to, co se nehodilo novým pánům do krámu. Tomáš takto vede po celé album dialog mezi starým a novým, mezi pohanstvím a křesťanstvím. Vydejme se spolu s ním na cestu starými časy a nechme se unášet skladatelskou i zvukovou dokonalostí!

Album otevírá mocná hymna Do Návu, kterou uvedou chytlavé šalmaje a prastaré rytmy bubnů – uslyšíme zde i sbor, zpívající staroslověnštinou, jazykem našich předků! Skladba je natolik hybná, že mám z toho sám chuť sednout na koně a rozjet se s Tomem také do Návu a vidět všechno to, co svým mocným přednesem popisuje!

Další skladba „Velesu“ (starý slovanský bůh skotu, podsvětí, hudebníků a halušek) je skvělým skloubením jazzu a folkloru, Kočko zkrátka opět dokazuje svou hudební vyzrálost. Dostane se zde ke slovu i zvonivá přirozenost v ženském přednesu, kterou je celé album prodchnuto.

Následující dílo Jen se rozvzpomenout zase uhrane hlubokou metaforičností:

Cesty k dobru

oči obrů

úsměv trpaslíků

Nádherné nápadité metafory, navzájem nezaměnitelné, umně a smysluplně sestaveny do jediné skladby, člověka skutečně ponoukají, aby v sobě také „otevřel chrám“.

Ani další počiny nezůstávají pozadu a písně válí jedna za druhou: především upřímná a nádherná Na mohylách, ve které excelují obě dámy z Orchestru a Chors, ve které se tom opět situoval do skladatele balkánských písní, za které by se ani Bregović nemusel stydět! Tu se experimentálně projeví jednotliví hudebníci s naléhavým sólem, tu zase zaberou všichni členové jako jeden muž a ohromí vás svou odhodlaností kořeněnou precizním ovládáním nástrojů.

„Velesu“ je mnohem temnější než jeho předchůdci. Tomáš se zde (Vnuk, Do Návu II.) sebejistě pouští do (!) metalu a dokazuje, že by byl stejně dobrý metalový muzikant, jako je již nyní folkovým. Kytary řežou, basy duní, jak to má u správného metalu být!!! Vše je umně zkombinováno s jemností folkloru – úžasný zářez do ethno-metalového žánru!

Je již jen malou zajímavostí, že album se drží již čtvrtý měsíc v prestižním žebříčku World Music Charts. Pokud tedy hledáte svěží hudbu ve world-music žánru, neváhejte a nechte si doporučit Velesu! Vydejte se na cestu napříč žánry a nechte se unášet pohanskou atmosférou do Návu až k Velesu.

Původně publikováno 12. 12. 2016. 

Za inspiraci děkuji všem dřívějším nadšeným recenzentům, především pak sečtělému a znaleckému webu jazzport.cz (Jan Hocek) a jeho omamně jímavé naléhavé nu-metal recenzi, s nádhernými dialogy muzikologických termínů a žánrové zasvěcenosti.