Kdysi dávno existovala rubrika Pozitivno. Jejím smyslem bylo to, že když se objevilo album, které i když bylo takové spíš průměrné, tak ho stejně recenzenti na netu vychválili do nebes. Pozitivno je parodie na tyhle vychvalující recenze.
Moravský bard Tomáš Kočko se svým orchestrem konečně letos vydává nástupce minulé desky Cestou na jih. A jak to dopadlo? Inu, dle očekávání, album je takřka naprosto bezchybné!
Koncept desky spočívá v prastaré slovanské mytologii,
kdy lidé věřili v rozličné Bohy, žili ve spojení a v míru s Přírodou a pěstovali svou
starou moudrost, kterou si předávali ústně z pokolení na pokolení. Do
tohoto světa však jednoho dne přišlo křesťanství, se svým jediným bohem a
zničilo všechno to, co se nehodilo novým pánům do krámu. Tomáš takto vede po
celé album dialog mezi starým a novým, mezi pohanstvím a křesťanstvím. Vydejme
se spolu s ním na cestu starými časy a nechme se unášet skladatelskou i
zvukovou dokonalostí!
Album otevírá mocná hymna Do Návu, kterou uvedou chytlavé šalmaje a prastaré rytmy bubnů –
uslyšíme zde i sbor, zpívající staroslověnštinou, jazykem našich předků!
Skladba je natolik hybná, že mám z toho sám chuť sednout na koně a rozjet
se s Tomem také do Návu a vidět všechno to, co svým mocným přednesem
popisuje!
Další skladba „Velesu“
(starý slovanský bůh skotu, podsvětí, hudebníků a halušek) je skvělým
skloubením jazzu a folkloru, Kočko zkrátka opět dokazuje svou hudební vyzrálost.
Dostane se zde ke slovu i zvonivá přirozenost v ženském přednesu, kterou
je celé album prodchnuto.
Následující dílo Jen
se rozvzpomenout zase uhrane hlubokou metaforičností:
Cesty k dobru
oči obrů
úsměv trpaslíků
Nádherné nápadité metafory, navzájem nezaměnitelné, umně a
smysluplně sestaveny do jediné skladby, člověka skutečně ponoukají, aby
v sobě také „otevřel chrám“.
Ani další počiny nezůstávají pozadu a písně válí jedna za
druhou: především upřímná a nádherná Na
mohylách, ve které excelují obě dámy z Orchestru a Chors, ve které se tom opět situoval do
skladatele balkánských písní, za které by se ani Bregović nemusel stydět! Tu se
experimentálně projeví jednotliví hudebníci s naléhavým sólem, tu zase
zaberou všichni členové jako jeden muž a ohromí vás svou odhodlaností kořeněnou
precizním ovládáním nástrojů.
„Velesu“ je mnohem
temnější než jeho předchůdci. Tomáš se zde (Vnuk,
Do Návu II.) sebejistě pouští do (!) metalu a dokazuje, že by byl stejně
dobrý metalový muzikant, jako je již nyní folkovým. Kytary řežou, basy duní,
jak to má u správného metalu být!!! Vše je umně zkombinováno s jemností
folkloru – úžasný zářez do ethno-metalového žánru!
Je již jen malou zajímavostí, že album se drží již čtvrtý
měsíc v prestižním žebříčku World Music Charts. Pokud tedy hledáte svěží
hudbu ve world-music žánru, neváhejte a nechte si doporučit Velesu! Vydejte se na cestu napříč žánry
a nechte se unášet pohanskou atmosférou do Návu až k Velesu.
Žádné komentáře:
Okomentovat