úterý 28. července 2020

Ještě jednou Timothy Snyder a jeho dětská písnička

Někdo si může pamatovat, že jsem tu před nějakou dobou krátce rozebíral jednu z knih Timothyho Snydera, Krvavé země. Stručně řečeno šlo o to, že Snyder se snaží protlačit svou tezi o zrůdnosti nacistického a sovětského režimu na území dnešního Polska, Ukrajiny a Běloruska (jinde z neznámého důvodu ne) do hlavy čtenáře, přičemž nemá problém absolutně ignorovat jakékoli historické zákonitosti a příčiny a následky a minimálně ve směru SSSR a jeho politiky používá pochybné zdroje spolu s antivědeckou metodou „jedna paní povídala“. Při čtení mi přišel mimo jiné divný jeden konkrétní moment, kdy Snyder ilustruje katastrofu masového hladu na Ukrajině let 1932-1933 písničkou, kterou označuje jako „dětskou“ a tedy čistou, upřímnou a nezpochybnitelnou. V onom svém článku jsem proti tomu postavil myšlenku, že malé děcka těžko budou zpívat o kolchozech, státním plánování a NKVD, jelikož nemají ještě vůbec představu, co to je. Politická píseň se v dětském folkloru NEVYSKYTUJE, děti přemýšlejí a tvoří jinak. Tak tedy, historka s písničkou má své pokračování...


Příklad skutečné dětské písničky z Ukrajiny.                            

čtvrtek 9. července 2020

Myrkur: Mareridt. Rozbor alba.


Zatímco většina hudebních recenzí nevyvolává žádnou velkou odezvu mezi čtenáři, jsou i projekty, které potřebnou reakci vyvolají a lidé spěchají do komentářů, aby vyjádřili svůj názor, ať už je to spravedlivé rozhořčení, nebo pochvalné mručení. Jedním z takových případů bylo i vydání desky Mareridt projektem Myrkur v září 2017. Nejen recenzní autority, ale i běžný lid měli tehdy potřebu k desce vyjádřit svůj postoj. Se zájmem jsem tehdy sledoval tuto taškařici, ale mám pocit, že se tehdy vlastně k žádnému uspokojivému konsensu nedošlo. Všichni zůstali na svých barikádách, zanadávali si jeden druhému do neplnoletých gotiček a s tím se rozešli. Dnes, když vášně utichly, by myslím mohlo být dobré se k albu Mareridt vrátit a věnovat mu podrobný a objektivní rozbor. Snad by to některým zúčastněným mohlo pomoct pochopit názory, které tehdy zastávala druhá strana barikády. Snad by to mohlo někomu pomoct zjistit, jakým způsobem hodnotíme umění, které konzumujeme. A pro ty, kdo šrumec okolo Myrkur nezaregistrovali, by to mohl být minimálně zajímavý pohled na proces tvorby některých interpretů, na konflikt žánrů a na to, „co dělá black metal black metalem“. Rovněž je dobré se teď k Myrkur vrátit i proto, že nové album Folkesange je od letošního března venku a s Mareridt má nemálo společného – takže jestli chcete recenzi na novinku, budete si ji nakonec schopní zhodnotit sami (nebo si klidně sjeďte dolů, Folkesange hodnotíme v závěru). Pozdravuju taky všechny kolegy recenzenty, na jejichž výtvory jsem v rozboru reagoval (seznam je na konci). Tak tedy tolik na úvod - přivítejte prosím jednočlenný projekt Myrkur a jeho album Mareridt. Přeji příjemné počtení.

1. Myrkur a Amalie Bruun


Pokud někdo neví, nebo si už nepamatuje, kdo to Myrkur je, tak rád pomohu: jde o sólový projekt dánské zpěvačky a skladatelky a hudebnice Amalie Bruun. Amalie je v komunitě považována za přímo nereálný přírodní úkaz, neboť má za sebou na black metal velmi nezvyklou minulost: bývala prý popovou hvězdou a po kariéře v oblasti tohoto mainstreamového žánru se rozhodla z vnitřních popudů radikálně změnit žánr a vydala se tvořit extrémní metal, neboť je ve skutečnosti v srdci black metalovou fanynkou a povedlo se jí takto splnit si sen. Dnes má za sebou 3 dlouhohrající alba, která se setkala s úspěchem u recenzentů i u značné části řadových fanoušků metalové hudby. Alba však, zdá se, bývají přijímány nejednoznačně a vždy, když se začne mluvit o Myrkur, objeví se téma kontroverze a debatuje se o vlastnostech její hudby.

úterý 12. května 2020

Percival: Slava II - Pieśni Słowian Wschodnich. Rozbor alba.



6. prosince 2014 spatřilo světlo světa folkové album Slava II - Pieśni Słowian Wschodnich. Nahrála jej polská kapela Percival, jako druhou část své trilogie Slava, ve které se autoři snaží posluchačům přiblížit hudbu, kulturu a historii slovanských národů: jižních, východních a západních. Jako člověk, který se profesně i volnočasově o téma slovanství dlouhodobě zajímá (hudbu nevyjímaje) mě samozřejmě album neminulo. Dojmy z jeho poslechu u mě byly obecně nevalné, jenže to je přece dneska jenom názor a pokud někdo stejné album bude považovat za skvěle nahrané, zahrané a složené, tak je to tvrzení proti tvrzení a diskuze je u konce. Ze zkušenosti vím, že krátké vyjádření formou běžné hudební recenze většinou nestačí k důkladnému rozebrání jakéhokoliv díla a recenzent nemá u tohoto krátkého žánru v podstatě možnost bránit se komentářům lidí, kteří s jeho závěry nesouhlasí. Ne, recenze dneska už nestačí, potřebujeme změnit žánr a napsat obsáhlou kritiku. Pokusím se teď tedy obšírně rozebrat celé album Slava II, podrobně se zaměřit na jeho silné a slabé stránky a pochopit, proč zní tak, jak zní a jakým způsobem působí na posluchače. Mnoho autorů recenzí se potýká s běžným protiargumentem, který zní: "každý máme jiný názor, každému se líbí něco jiného a ty nejsi objektivní, jenom hejtuješ". Takže, vážení přátelé, berte tento můj rozbor jako pokus o co nejvíce objektivní kritiku, kde se snažím odvolávat na konkrétní zdroje, srovnávat a své závěry dokazovat. Možná, že se někdo zděsí při pohledu na délku celého tohodle výtvoru, ale obávám se, že uvědomělá kritika není recenze, kterou někdo zbuší za dvacet minut na základě tří poslechů v autobuse. Popadněte kafe nebo čaj a pojďme se ponořit do hudby východních Slovanů.

1) Kapela a album


Ve zkratce pro ty, kteří neví, kdo nebo co to Percival je: Percival je polská hudební skupina, která hraje, jak sama tvrdí, „historickou slovanskou hudbu“. V roce 2005 ji založili členové věhlasné polské folk metalové skupiny Percival Shuttenbach: Katarzyna Bromirska a Mikolaj Rybacki. Kapela s kreativním a originálním jménem Percival tedy evidentně starým pardálům polského folk metalu slouží jako jejich akustické vyžití. Díru do světa v poslední době udělali tím, že se podíleli na soundtracku k sérii počítačových her Zaklínač, což je taky nejspíš jediná možnost, jak by se o nich běžný jouda mohl dozvědět a projevit zájem o jejich činnost. Zaklínač obecně Percivalům dodává značný vliv u běžného posluchače – jejich hudba se už neomezuje jenom na úzký okruh nadšenců do slovanské historie a kultury, ale má moc zaujmout a přiučit něčemu i širší davy.