Ukraïner versus ruská literatura

Ukrajina aktuálně provádí reformy ve školních vzdělávacích programech a nelze se divit, že z osnov literárních předmětů byli (či budou) vyškrtnuti ruští autoři. Nově se mají ukrajinští žáci učit výhradně o těch ruských autorech, kteří měli těsnou spojitost s Ukrajinou.

Projekt Ukraïner, který dřív vytvářel reportáže ze zapadlých koutů Ukrajiny o životě tamních obyvatel, se rozhodl „rozebrat“ problematiku ruské literatury a obhájit rozhodnutí své vlády o vyloučení ruských autorů z osnov.

Argumenty ukazují na pochybné vzdělání i morálku autora článku a daly by se shrnout takto:

1. Ruská literatura je ukrajinofobní.

2. Ruská literatura je imperiální a šovinistická.

3. V jiných zemích se žáci neučí tolik o ruské literatuře, jako žáci doteď na Ukrajině.

4. Vyloučení ruských autorů vlastně není žádná ztráta.

Jelikož Ukraïner tímto vlezl na půdu mé akademické specializace, cítím nutkání se k tomuto odpornému pamfletu také vyjádřit. Udělám to krátce a bodově. Článek možná bude později i samotným Ukraïnerem přeložen do jiných jazyků, zatím si ho samozřejmě prožeňte překladačem, abyste mnou snad nebyli napáleni a mohli si má tvrzení a obvinění ověřit sami.

Jako vždy, budu článek ilustrovat různými výjevy k tématu. Jelikož jedním

ze stěžejních argumentů Ukraïneru je, že ruská literatura je nenávistná, imperiální

a že vyškrtnout ji není žádná velká ztráta, budou to především ilustrace

z lidové i profesionální tvorby, které nám ukážou na trochu jiný pohled.

Zde např. zobrazeni (zleva) spisovatelé N. V. Gogol a A. S. Puškin, jak

si je představuje nejspíše nějaká ruská dívčí autorka. Ruští spisovatelé,

často mladí a krásní (a brzy umírající) obecně lámou dodnes dívčí srdce

a na ruském internetu je často najdeme zobrazené v zamilovaných pozách

a ve smyšlených intimních situacích. Co více si jako mrtvý autor přát?

Moravané mobilizují... a hlásí se k moravskému jazyku.

Sčítání lidu se pomalu ale jistě blíží… a většině obyvatel by to bylo i jedno. Existují ale jisté marginální skupiny, kteří na tuto administrativní událost nejen čekají se zatajeným dechem, ale také se k ní pilně připravují. Ano, s příchodem sčítání obyvatelstva ČR se nejrůznější moravské nacionalistické spolky mobilizují a rozjíždějí agitaci, ve které vyzývají své krajany, aby uvedli politicky správnou národnost a jazyk. Nuž, pomozme jim v jejich díle, neboť moravské nacionální hnutí od doby mých posledních článků na toto téma rozhodně neztratilo na své aktuálnosti. Aktuálnost mu samozřejmě ani nepřibyla – stále se nacházejí na krásné společenské periferii, kterou by náhodný cizinec nazval politologickým termínem „nobody cares“.

Moravské nacionální hnutí je dnes ve skutečnosti velmi volným a navzájem jen mírně propojeným okruhem nejrůznějších spolků, politických i apolitických. Mluvíme-li o politice, tak mezi Moravany najdeme nacionalisty, liberály, monarchisty, ba dokonce i spolky balancující na hranici fašismu. S příchodem sčítání lidu se pak toto pestré defilé na krátkou dobu začíná sbíhat pod jediný prapor: hlásím se k moravské národnosti a k moravskému jazyku. Tyto dvě kolonky, tedy národnost a jazyk, byly moravskými patrioty vybrány jako pozice, na kterých budou své přesvědčení bránit. Rozeberme tedy každou z nich. Jsem přesvědčen, že žlutorudá vlajka je zaražena do nesmírně pevné a ideologicky nezdolné barikády!

Jak změřit slovanství

I když v našem mediálním prostoru problém ukrajinského konfliktu ustoupil do pozadí a žurnalisté se rozhodli, že už je načase zabývat se taky něčím jiným a novým, samotná Ukrajina jím samozřejmě stále aktivně žije, přičemž boje se neodehrávají jen na samotných bojištích, ale především v hlavách ukrajinských a ruských občanů. Do českého veřejného prostoru se z Ukrajiny čas od času pašují všemožné propagandistické bláboly a co se jejich obsahu týče, tak od pitomostí z Ruska jsou většinou k nerozeznání. Je to například relativizace zločinů nacistických kolaborantů, snaha zakrýt i ty nejmenší úspěchy Sovětského svazu, na kterých se podíleli Rusové i Ukrajinci společně a snaha vykládat dějiny 20. století ve východní Evropě výhradně skrze nacionalismus (tedy „všichni okolo ubohé Ukrajině ubližovali, proč, protože jsou to svině, hlavně Rusáci). Kromě těchto v poslední době pravidelně se opakujících zprávách jsem si nedávno všiml dalšího nového trendu v ukrajinské nacionální politice: šíření tvrzení, že RUSOVÉ NEJSOU SLOVANÉ (a tedy neexistuje mezi Rusy a Ukrajinci žádné logické pojítko, žádný styčný bod). No a jelikož slovanství je jakési obecné téma, které tímto blogem prochází, rád se pustím do analýzy této nové skvělé ukrajinské rétoriky.

Alexandr Levčenko, ukrajinský historik, zde např. tvrdí, že skutečně původními slovanskými národy jsou jen Ukrajinci a Poláci. Pro pana Levčenka národy zřejmě nevznikají např. v důsledku migrace či jiným vlivem. Prostě jsme tu byli odjakživa! (A kdo by tvrdil, že Ukrajinci vznikli výsledkem smíchání se např. s Tatary, je nejspíš moskevský ugrofinský špion.) 

Pan Vyhuk: hrdina našeho runetu

S panem Vyhukem jsem měl tu čest seznámit se již před nějakou dobou. Rodem z překrásné, bohaté a mocné Ukrajiny, tento sveřepý, sebevědomý a halasný člověk zpříjemňuje pobyt na internetu všem lidem dobré vůle, brání nevinné (pokud jsou z Ukrajiny) a sebevědomě bojuje slovem i činem proti všudypřítomnému lstivému a podlému zlu (pokud je ruské národnosti). Chtěl bych pana Vyhuka nyní oficiálně představit na našem blogu, prostřednictvím malého informativního portfolia.

K. Trutovskyj: Žně (také známo jako Patriotův sen)

Jak jsem přivážel východní kulturu

I stalo se, že, jsa příležitostným studentem ukrajinštiny, překládal jsem jistou povídku od soudobé ukrajinské autorky do češtiny. Příležitostný student znamená, že jsem se na ukrajinských předmětech (na kterých jsem vlastně moc neměl co dělat) čas od času schovával před reálnými povinnostmi a dělal křoví. Z této usilovné lopoty vznikl překlad, který byl prostě něčím prvním pokusem o překlad beletrie, takže si dovedete představit, že to žádná sláva nebyla. Na druhou stranu by se patřilo podotknout, že z díla diskutabilní kvality překladatel prostě majstrštyk neudělá, ať je sebelepší. Takto v procesu výuky spatřil svět můj první pokus o překlad a bylo to docela sranda a fajn.

Aby se člověk mohl účastnit takového projektu, je třeba nejprve vykonat zkoušky z ukrajinštiny.
Na obrázku zkouška z ukrajinské syntaxe; zleva: profesor, studentka.

Obhajoba fundované diplomky

Obor: Česká literatura
Diplomová práce: Odzemek jako specifický typ tance
Rok: 2018

Stručný záznam obhajoby diplomanta:
Má práce se jmenuje Odzemek jako specifický typ tance. O toto téma se zajímám docela dlouho, protože jsem před dvěma roky například psal bakalářskou práci na téma „Traktoriády v obci Zděchov“, takže jsem si řekl, že bych mohl pokračovat v tomto tématu. Na začátku práce jsem stanovil hypotézu, že odzemek je vlastně specifický druh tance. Prostřednictvím teoretických poznatků jsem došel k překvapivému závěru, že opravdu jde o specifický druh tance a dokonce spadá do systému folklorních děl. Pak jsem v praktické části analyzoval jednotlivá specifika odzemku, figury, pohyby a jejich historický vývoj. V závěru praktické části jsem vyvrátil stanovenou hypotézu, že odzemek je stejný jako všechny ostatní tance. K tomu faktu jsem dospěl absencí stejných figur u jiných tanců a naopak výskytem těchto figur u odzemku. Práce pro mě byla velmi přínosná a myslím, že práce bude přínosná pro všechny zájemce z oboru Česká literatura.

Slovanské ezo III. Slovansko-árijské védy

Dnešní článek je věnován jednomu z nejnebezpečnějších směrů slovanského ezoterismu. Jeho význam spočívá jak v radikálním a nenávistném učení, tak v jeho lezavé rozšířenosti. Jeho následovníci si říkají Inglingové a následují učení, které je všeobecně známo jako Slovansko-Árijské Védy (dále jako SAV). Hnutí bylo vytvořeno samozřejmě v 90. letech v Rusku a od té doby si razí cestu k srdcím všech, kteří chtějí následovat své slovanské kořeny a tradici Předků. Tito slovano-árijci si ve svém religiózním kroužku vypracovali spoustu zajímavých tvrzení nejen v oblasti náboženství, historie a lingvistiky, ale i např. biologie. Jelikož všichni přece více či méně hledáme cestu Předků a chceme návrat Tradic, tak si pojďme představit tuto veskrze imponující chásku brilantních teologů. Upozorňuji, že jde o velmi přesvědčivou a naléhavou argumentaci, takže jestli nechcete být zmanipulováni, tak raději nečtěte dále!

Slovanské ezo II. Folk-history.

V dějinách se stává, že člověk stvoří něco, čemu se později stane otrokem, nebo jej samotného jeho vynález přímo zničí. Za svůj vynalézavý duch, za svou bezstarostnou kreativitu, pak platí lidstvo vysokou cenu. Průmyslová revoluce se takto dočkala své plné realizace v 1. světové válce, kdy se lidstvu dostala do rukou destruktivní technika, jejíž moc si do té doby nebylo schopno plně uvědomit. Výsledky byly hrozivé, slavné a významné. I v dnešní době existuje spoustu podobných fenoménů, které by, kdyby dostaly možnost být plně zrealizovány, způsobily rozvrat a chaos. Za světové války si člověk až příliš bezstarostně hrál s technikou a přírodními vědami – co se tedy stane, když si začne hrát se směry humanitními? Ruský termín folk-history označuje jednu takovou věc. Co se stane, když blázen, který si nevidí do huby, začne ohýbat historii podle své vůle a důvěřiví nešťastníci mu na to skočí?

Slovanské ezo I. Vykořenění.

Dnes začínáme sérii článků na téma slovanských ezoteriků, velekněží, teologických dráteníků a podobných darebů, kteří se dnes bohužel šíří v nic netušící společnosti jako nákaza. Jejich ohyzdné šíření záměrných lží a zvrácených myšlenek diskredituje celou škálu seriózních oborů, které samy bohužel nemohou dostatečně rychle realizovat odvetný úder. V Brynzárně věříme, že je nutné na tyto podprahové hrůzy poukázat, neboť jejich největší zbraní je nevědomost a skrytost. Než se pustíme do konkrétních specifik těchto hnutí, bude dobré si uvědomit, proč vůbec vznikají.

Proč jsem se nestal pohanem

V usilovném pátrání po kořenech slovanství a ve snaze je nějak konkrétněji uchopit, jsem, jako mnoho jiných, upřel zraky na někdejší předkřesťanské tradice a věrovyznání. V přesvědčení, že jsem konečně našel Ariadninu nit, která mě dovede do cíle, jsem začal hloubat a studovat. Celý proces nemá příliš smysl popisovat, důležitý je výsledek – žádným pohanem jsem se nestal, naopak, celé několikaleté snažení mě utvrdilo v tom, že tudy cesta skutečně nevedla, nevede a nejspíš nikdy nepovede. Střez se, poutníče, neopohanských spolků a teorií, chceš-li si zdravý rozum zachovati! Kromě svého varování ti předkládám tento díl Folkloriky, kde se s novopohany setkáš tváří tvář:

O marnosti moravského nacionalismu III. Co dělat?

Prozatímní bilance, budeme-li se odvolávat na dva minulé články, nevypadá nejrůžověji. Lidé, kteří vypadají spíše jako panoptikum podivných exemplářů někde v humorném románu, upínají své tužby a sny k nelogickým a irelevantním fenoménům, a snaží se obrodit někdejší mrtvé soustátí a zároveň se stát se hnací silou tohoto nového společenského a politického fenoménu. Všeobecně těmito lidmi, kteří si spíše nevidí do huby a plácají jednu kravinu za druhou, pohrdám, nicméně, světe div se, samotného mě tahle obrozenecká myšlenka jistým destruktivním způsobem přitahuje, asi jako když se nemůžu ubránit detailnímu pozorování nehybného pavouka v síti, třebaže se jich nade vše štítím. V tomto posledním díle bych tedy rád rozebral předpoklady a možnosti, které před sebou moravský nacionalismus reálně má.

O marnosti moravského nacionalismu II. Historická patologie.

V minulém díle o moravském nacionalismu jsme si představili hlavní aktéry, kteří se podílejí na dnešním „moravském národním obrození“. Nyní, když už víme, s kým obecně máme tu čest, je načase ukázat si hlavní ideologické pilíře, na kterých se celá myšlenka nebezpečně kymácí, kdykoli zavane vánek zdravého rozumu a obyčejného lidského uvažování. Základní ideologické kameny jsou přibližně dva: Velká Morava a samospráva Moravy v rámci různých soustátí. Vše je z týlu podporováno politickou stranou Moravané, která tomuto převážně internetovému hašteření dodává jakoby vážnost a serióznost. Rozebereme si každý z těchto aspektů zvlášť.

O marnosti moravského nacionalismu I. Stereotypy.

Jedním z mých zájmů je etnologie a etnografie, třebaže pouze v nadšeneckém stupni. Přestože živé etnické procesy, které se řešily v devatenáctém století, jsou dnes již, zdá se, ukončené a nepotřebují již žádných dalších debat, existuje v naší zemi jeden fenomén, který mi stojí za rozebrání. Jsou to rozličná hnutí za osamostatnění Moravy a její osvobození od jakéhosi českého jha, zkráceně tento fenomén nazvěme „moravský nacionalismus“. Lidé z Čech (ba i z Moravy) o tomto hnutí slyšeli, podle mého názoru, jen sporadicky a v podstatě je to nikdy příliš nezajímalo. Dle mého mínění to však stojí za jakési zmapování, ať už z důvodu vytvoření prostoru pro pseudoseriózní debaty, nebo pro pobavení. Mapa různých moravských hnutí a jejich členů by se totiž kolikrát až znepokojivě podobala mapě ezoslovanských sekt, nebo podobných pofiderních spolků. Než začnu otřásat samotnými principy moravského nacionalismu, bude zajímavé se podívat na jednotlivé stereotypy moravských separatistů a vlastenců, kteří představují celkovou masu budoucího „moravského národa“. Dostaneme tak představu, s jakými lidmi tu máme tu čest.