Ukraïner versus ruská literatura

Ukrajina aktuálně provádí reformy ve školních vzdělávacích programech a nelze se divit, že z osnov literárních předmětů byli (či budou) vyškrtnuti ruští autoři. Nově se mají ukrajinští žáci učit výhradně o těch ruských autorech, kteří měli těsnou spojitost s Ukrajinou.

Projekt Ukraïner, který dřív vytvářel reportáže ze zapadlých koutů Ukrajiny o životě tamních obyvatel, se rozhodl „rozebrat“ problematiku ruské literatury a obhájit rozhodnutí své vlády o vyloučení ruských autorů z osnov.

Argumenty ukazují na pochybné vzdělání i morálku autora článku a daly by se shrnout takto:

1. Ruská literatura je ukrajinofobní.

2. Ruská literatura je imperiální a šovinistická.

3. V jiných zemích se žáci neučí tolik o ruské literatuře, jako žáci doteď na Ukrajině.

4. Vyloučení ruských autorů vlastně není žádná ztráta.

Jelikož Ukraïner tímto vlezl na půdu mé akademické specializace, cítím nutkání se k tomuto odpornému pamfletu také vyjádřit. Udělám to krátce a bodově. Článek možná bude později i samotným Ukraïnerem přeložen do jiných jazyků, zatím si ho samozřejmě prožeňte překladačem, abyste mnou snad nebyli napáleni a mohli si má tvrzení a obvinění ověřit sami.

Jako vždy, budu článek ilustrovat různými výjevy k tématu. Jelikož jedním

ze stěžejních argumentů Ukraïneru je, že ruská literatura je nenávistná, imperiální

a že vyškrtnout ji není žádná velká ztráta, budou to především ilustrace

z lidové i profesionální tvorby, které nám ukážou na trochu jiný pohled.

Zde např. zobrazeni (zleva) spisovatelé N. V. Gogol a A. S. Puškin, jak

si je představuje nejspíše nějaká ruská dívčí autorka. Ruští spisovatelé,

často mladí a krásní (a brzy umírající) obecně lámou dodnes dívčí srdce

a na ruském internetu je často najdeme zobrazené v zamilovaných pozách

a ve smyšlených intimních situacích. Co více si jako mrtvý autor přát?

Sláva Ukrajině! - Koho podporujeme?

Nastal čas opět pohovořit o Ukrajině. Od začátku nové fáze vojenského konfliktu ve východní Evropě uběhly už tři týdny, emoce trochu opadly, procesy se posunuly vpřed a můžeme už o celé situaci mluvit o něco objektivněji a neutrálněji. Už i já se cítím dostatečně vyrovnaně na to, abych něco o celé události napsal. Čeho si všímám v téhle problematice u nás asi nejčastěji, je to, že většina lidí v tuzemsku je v otázkách východní Evropy naprosto dezorientovaná. Skoro nikdo nechápe, co se děje, proč se to děje a kam to celé spěje. Lidi jsou podle mého názoru stiženi dlouhodobou degradací našeho vzdělání, společenských věd a kultury, což má za následek naprostý krach kritického myšlení ve většině oblastí lidské činnosti. Lidi nepoužívají logiku a nepracují s realitou okolo sebe, ale dávají přednost myšlení pomocí absolutních neměnných kategorií, axiomů a stereotypů, které se v jejich hlavách za poslední desetiletí nastřádaly. Ukrajinský konflikt, stejně jako jeho první fáze roku 2014, ukazuje, že naše společnost je hluboce pod vlivem informační války velkých mocností a obyčejný člověk není schopen se v dnešním světě spolehlivě orientovat.

Pouliční boje mezi oddíly DLR a ukrajinskými silami
v Mariupolu. Natáčeno z pohledu vojáka DLR.

České ARBEIT MACHT FREI: po stopách přízračné cedule

Aniž bych přímo chtěl nějaké jedno téma rozpitvávat dlouhodobě v několika článcích za sebou (radši bych, aby se témata střídala), stává se, že při nějakém výzkumu takových témat narazím ještě na další zajímavosti, které by stály za zveřejnění a rozšíření. Uděláme teď tedy malou výjimku a plynule navážeme na poslední článek o rudé hysterii.

Dějiny 20. století se dnes ve školách vykládají z pohledu teorie o totalitarismu a stejně na ně nahlíží i dnešní společnost. Ve zkratce jde o toto: existují režimy demokratické (jako máme dnes my) a existují režimy totalitní, konkrétně fašismus a komunismus. Fašismus a komunismus je to samé, protože mají některé společné rysy – užívání násilí, vládu jedné strany, jakoby nedemokratické řízení státu a další a další vlastnosti. Definice totalitních režimů spoléhá na to, že budeme počítat povrchní podobnosti a ignorovat rozdíly a historický kontext, přičemž budeme naprosto zapomínat na podobnosti mezi totalitními režimy a „demokratickými“ režimy. Mnohé z prvků, které se vyčítají fašismu a komunismu a které je mají nacpat do jednoho pytle, platí bez problému na demokratické USA nebo imperiální Velkou Británii. Teorie o totalitních režimech má za úkol shrnout všechny alternativy dnešnímu státnímu a společenskému zřízení na hromadu a označit je ceduličkou „ZLO“.

Téma dnešního článku.