Nastal čas opět pohovořit o Ukrajině. Od začátku nové fáze vojenského konfliktu ve východní Evropě uběhly už tři týdny, emoce trochu opadly, procesy se posunuly vpřed a můžeme už o celé situaci mluvit o něco objektivněji a neutrálněji. Už i já se cítím dostatečně vyrovnaně na to, abych něco o celé události napsal. Čeho si všímám v téhle problematice u nás asi nejčastěji, je to, že většina lidí v tuzemsku je v otázkách východní Evropy naprosto dezorientovaná. Skoro nikdo nechápe, co se děje, proč se to děje a kam to celé spěje. Lidi jsou podle mého názoru stiženi dlouhodobou degradací našeho vzdělání, společenských věd a kultury, což má za následek naprostý krach kritického myšlení ve většině oblastí lidské činnosti. Lidi nepoužívají logiku a nepracují s realitou okolo sebe, ale dávají přednost myšlení pomocí absolutních neměnných kategorií, axiomů a stereotypů, které se v jejich hlavách za poslední desetiletí nastřádaly. Ukrajinský konflikt, stejně jako jeho první fáze roku 2014, ukazuje, že naše společnost je hluboce pod vlivem informační války velkých mocností a obyčejný člověk není schopen se v dnešním světě spolehlivě orientovat.
v Mariupolu. Natáčeno z pohledu vojáka DLR.