sobota 4. září 2021

České ARBEIT MACHT FREI: po stopách přízračné cedule

Aniž bych přímo chtěl nějaké jedno téma rozpitvávat dlouhodobě v několika článcích za sebou (radši bych, aby se témata střídala), stává se, že při nějakém výzkumu takových témat narazím ještě na další zajímavosti, které by stály za zveřejnění a rozšíření. Uděláme teď tedy malou výjimku a plynule navážeme na poslední článek o rudé hysterii.

Dějiny 20. století se dnes ve školách vykládají z pohledu teorie o totalitarismu a stejně na ně nahlíží i dnešní společnost. Ve zkratce jde o toto: existují režimy demokratické (jako máme dnes my) a existují režimy totalitní, konkrétně fašismus a komunismus. Fašismus a komunismus je to samé, protože mají některé společné rysy – užívání násilí, vládu jedné strany, jakoby nedemokratické řízení státu a další a další vlastnosti. Definice totalitních režimů spoléhá na to, že budeme počítat povrchní podobnosti a ignorovat rozdíly a historický kontext, přičemž budeme naprosto zapomínat na podobnosti mezi totalitními režimy a „demokratickými“ režimy. Mnohé z prvků, které se vyčítají fašismu a komunismu a které je mají nacpat do jednoho pytle, platí bez problému na demokratické USA nebo imperiální Velkou Británii. Teorie o totalitních režimech má za úkol shrnout všechny alternativy dnešnímu státnímu a společenskému zřízení na hromadu a označit je ceduličkou „ZLO“.


Téma dnešního článku.

pondělí 23. srpna 2021

Rudá hysterie, lágrová literatura a jejich paradoxy

Někteří z nás se možná v životě setkali s červenou brožurkou Krvavé jahody, ve které je obsaženo vyprávění Věry Sosnarové, československé vězeňkyně v sovětském gulagu. Žánrově jde o tzv. lágrovou literaturu a přesně podle zákonů tohoto „žánru“ se v Krvavých jahodách líčí neskutečná nelidská utrpení ubohé dívky, která byla proti své vůli a neprávem zavlečena do strašlivého komunistického pekla na Sibiři, kde ji roky týrali, znásilňovali a nutili pracovat v nehumánních podmínkách. Věra Sosnarová kromě tohoto také pravidelně objížděla (a možná ještě objíždí) obce v Česku a na svých přednáškách ukájela zvědavost obecenstva podrobnostmi o hrůzách komunistické totality. A jak se nedávno ukázalo, Věra Sosnarová je špinavá lhářka a její strašlivé zážitky z lágrového života jsou obyčejnou smyšleninou vycucanou z prstu.

úterý 20. července 2021

Encyklopedie ruského prvenství: absurdní ukázka sovětského brainwashingu

O Rusech existují u Čechů nejrůznější stereotypy, stejně jako o jiných národech. Na rozdíl od mnohých jiných se ale Češi s Rusy bezprostředně setkali v relativně nedávné minulosti, a tak jsou i stereotypy o tomto východoevropském národě konkrétnější a početnější (stejně, jako tomu je např. u Němců). Jedním ze stereotypů, které se o Rusku šíří v dnešní české společnosti, je tvrzení o ruské nepředvídatelnosti, nepochopitelnosti a obskurní zvláštnosti ruské kultury a jejích nositelů. Tento stereotyp se omílá dokolečka i v oficiálních médiích, když se mluví o ruské mezinárodní politice. Rusko je zkrátka jakoby ve své samotné přirozenosti jakási beztvará prapodivná země, kde zákony lidské i zákony boží jsou obráceny naruby a normálnímu evropskému člověku natolik vzdáleny, že je možné pouze se smířit s absolutní bizarností a paradoxností ruské kultury. Pochopit či vysvětlit jednotlivé sporné momenty se pak nemá ani smysl pokoušet. Tuto představu propagují nejen vtipy a anekdoty, ale mnohdy také akademické autority, vydávající knížky, ve kterých si takto díky rozšířené představě, že „Rusko je nepochopitelné“, mohou psát kdejaký nesmysl a čtenáři to povětšinou nepřijde divné. Jako slavista jsem naprosto proti takovému vidění světa. Pochopit Rusko je možné, ba co více – je to v dnešní situaci žádoucí.