Slovanské ezo I. Vykořenění.

Dnes začínáme sérii článků na téma slovanských ezoteriků, velekněží, teologických dráteníků a podobných darebů, kteří se dnes bohužel šíří v nic netušící společnosti jako nákaza. Jejich ohyzdné šíření záměrných lží a zvrácených myšlenek diskredituje celou škálu seriózních oborů, které samy bohužel nemohou dostatečně rychle realizovat odvetný úder. V Brynzárně věříme, že je nutné na tyto podprahové hrůzy poukázat, neboť jejich největší zbraní je nevědomost a skrytost. Než se pustíme do konkrétních specifik těchto hnutí, bude dobré si uvědomit, proč vůbec vznikají.

Vykořenění

Dějiny lidského pokolení ukazují, že jednou z hlavních potřeb člověka je určitá míra duchovní jistoty. To potom vede k tomu, že si lidstvo samo pro sebe vytváří náboženství, sekty, politická a občanská hnutí. Každý chce věřit, že jeho život někam vede – a pokud je na konci něco pozitivního, tím lépe. Když se na to podíváme takto, zjistíme, že mezi křesťanstvím, islámem, komunismem, liberalismem a jakýmkoliv jiným hnutím není rozdíl – každé z nich existuje, aby, až bude zrealizováno ve svém plném rozsahu, zajistilo svým ovečkám specifický ideál a sebenaplnění. A k dosažení těchto ideálů nejspíš nikdy nedojde, neb lidský faktor je schopný všechno zkurvit už na začátku. Když se tedy o neprostupnou zeď lidské nedokonalosti rozmlátily široce rozšířená hnutí s dlouhou tradicí (křesťanství atd.), lidé se od nich začali sice odvracet, nicméně jejich vnitřní touha „v něco věřit“ nezmizela. „Poučeni ze svých minulých chyb“ (haha), masy lidí přijaly nedůvěřivý skepticismus, jako svou novou víru a titéž lidé ho okamžitě dojebali, tak jako všechno ostatní už dřív.

„Od teď se budeme už nade vším nejprve zamýšlet, aby nás už nikdy nikdo nezmanipuloval!“ znělo nejprve ze všech humanistických hub, později ze všech demokratických hub. Většina lidí ale neví, co to „zamýšlet se“ znamená, a tak se nová tendence velice rychle adaptovala na běžné uvažování člověka obecného. Ze skeptického „pochybuj o všem“ se stalo pohodlnější „pochybuj o všem, co se ti nelíbí“. Nikdo si totiž nechce přiznat, že je omezený kretén, který má prvoplánové a nepředložené názory a nad ničím se nezamýšlí (pokora je přežitek křesťanství!). Nechce si přiznat dokonce ani to, že na světě existují věci, kterým nerozumí, ke kterým by se nemusel vyjadřovat a také, že nikdo jiný než ON nemá pravdu. Jednodušší je stát pevně na hradbách své dokonalosti a pochybovat o všem, co nasvědčuje, že pod hradbama ryjou krtci. Dosáhneme-li tohoto supermanského stavu, stáváme se v určitých kruzích velice žádoucími lidmi. Je to samozřejmě zase jen další forma ideologického uskupení – sekta.

Slovanský bojovník, prodávající prastaré, na pergamenu psané spisy.

Sekty dnes aktivně zaplňují prázdná místa v lidských duších, která kdysi náležela starším jistotám – křesťanství, komunismu, liberalismu atd. Člověk, který byl v životě vystaven morální prohře svého ideálu, jej nejen odvrhává, ale odmítá na jeho místo přijmout jakýkoli jiný, který se tváří oficiálně, reálně a normálně. Ideologický mainstream už nemůže nabídnout ubožákovi nic jiného, než další zbytečnosti plné chyb – je na čase sestoupit do ideologického undergroundu, který zajišťuje už naprosté vítězství všeho, co jen ubožák usmyslí, navíc bez práce a námahy. Na pracné budování nové budoucnosti je ubožák již příliš vysílen předchozím blbnutím v řadách klasických hnutí. Sekty mu zařídí pohodlnou duchovní degeneraci, kterou si pak nově nabytý otrok bude bránit ze všech sil.

Sekty ale ke svému fungování a lovu nových ztracených duší potřebují munici. Tu jim poskytuje celá armáda samozvaných historiků, lidových etymologů a fanatických proroků, kteří produkují své bláznivé pitomosti formou literatury i internetu, vydávají je za seriózní vědecké poznatky a magoří tím hlavy tisíců lidí. Když teď tedy máme jakousi představu, proč se tak děje, můžeme přistoupit k názorným demonstracím. Příště si tak ukážeme, jak taková pavědecká sektářská manipulace konkrétně vypadá.