Slovanské ezo II. Folk-history.

V dějinách se stává, že člověk stvoří něco, čemu se později stane otrokem, nebo jej samotného jeho vynález přímo zničí. Za svůj vynalézavý duch, za svou bezstarostnou kreativitu, pak platí lidstvo vysokou cenu. Průmyslová revoluce se takto dočkala své plné realizace v 1. světové válce, kdy se lidstvu dostala do rukou destruktivní technika, jejíž moc si do té doby nebylo schopno plně uvědomit. Výsledky byly hrozivé, slavné a významné. I v dnešní době existuje spoustu podobných fenoménů, které by, kdyby dostaly možnost být plně zrealizovány, způsobily rozvrat a chaos. Za světové války si člověk až příliš bezstarostně hrál s technikou a přírodními vědami – co se tedy stane, když si začne hrát se směry humanitními? Ruský termín folk-history označuje jednu takovou věc. Co se stane, když blázen, který si nevidí do huby, začne ohýbat historii podle své vůle a důvěřiví nešťastníci mu na to skočí?

Okruh mých zájmů mě přivedl k jedné zásadní otázce: „V čem spočívá podstata slovanství?“ Odpověď na tento zákeřný dotaz hledám bez úspěchu už několik let a při svém pátrání jsem narazil na věci obohacující, zajímavé, nudné i strašlivé. Protože dnešní společnost zažívá krizi identity, nebyl jsem sám, čas od času jsem potkával i ostatní dobrodruhy, kteří se pohybovali ve stejných vodách z nejrůznějších důvodů, na které je vždycky lepší se neptat. A jaké bylo mé udivení, když jsem zjistil, že existují lidé, kteří naprosto jasnou odpověď na své otázky o slovanství našli!

Pavědkyně G. S. Lozko prezentuje své výmysly důvěřivým nebožákům.

Mluvili se zápalem, vírou a ohněm v očích. Hovořili o Světle, o zapomenutí, zavržení, zakázání a znovuzrození. Vykládali cizí slova, měli široké znalosti o slovanském náboženství i o jejich historii. A všichni měli jedno společné – lezly jim z hub totální pičoviny.

Výsadou blbce je přesvědčení, že někde určitě musí být pravda, která potvrzuje to, co si on už dlouho myslí. V době internetu tak člověk je schopen vrazit spoustu času do hledání stejného názoru, jako má sám. Platí zde princip, že kdo hledá, najde a co je psáno, to je dáno (pokud to potvrzuje můj názor).

Když si uvědomíme, že nic není jednotvárné a bezchybné, pak platí toto: i mezi vzdělanými vědci, ekonomy i podnikateli se najdou dementi a jsou to bohužel dementi tvořiví. Na svět tak přišlo něco, čemu se v ruštině říká folk-history/фолк-хистори (není divu, že ten pojem vymysleli Rusové, právě u nich se nachází těžiště většiny pofiderních pavědeckých teorií). Jde v podstatě o to, že člověk, který odmítá tradiční výklad historie (založený pouze na stovkách let zkušeností a na práci desítek generací největších myslitelů lidstva), nabídne svůj vlastní, skutečný a pravdivý pohled na historii. Napíše tedy knihu, kde tvrdí, že tradiční výklad historie je manipulace ze západu, židovské spiknutí, křesťanská špinavá machinace apod. Proti tomu staví svou vlastní, slovanskou, neposkvrněnou tezi, kterou zpravidla nezakládá vůbec na ničem: Slované mají historii starou 20 000 let (která nám byla zatajována), byli moudří, chrabří, laskaví, bojovní, *doplňte libovolný pozitivní přívlastek*.

No řekněte, není to úžasné?

Každý se chce přece dozvědět, že jeho předkové byli super! Dementi-dobrodruzi tedy čtou lživé paskvily dementů-pavědců a celý kruh se uzavírá, když se na základě těchto pitomostí organizuje do nejrůznějších sekt, které už promyšleně šíří bludy o slovanském pohanství a historii do společnosti. Jako slavistu mě to hrubě uráží a znevažuje to celou řadu profesí, které jsou s tímto oborem spojené. Je problém, že člověk neznalý problematiky a nedisponující kritickým myšlením (někoho to třeba tolik nezajímá, tak je mu jedno, že ve skutečnosti cituje pavědecký paskvil) blud od skutečné práce na první pohled nepozná, a tak se paskvily dostanou i do seriózních akademických vod.

"Tajné runy staré Rusi": jedna ze sci-fi publikací,
které překrucují historii.

Pojem folk-history se však v postsovětském prostoru nechápe jen jako nějaký abstraktní fenomén. Byla vypracována celá vnitřní klasifikace a folk-history bylo zařazeno svou podstatou přímo mezi literární žánry. Z běžně dostupných zdrojů se lze dozvědět, že za lidovou historií často stojí vědci z oblasti přírodních věd, kteří začali z nějakého důvodu fušovat do věd humanitních (později si tuto tezi častokrát budeme potvrzovat). Není to poprvé, co se setkáváme s tím, že do různých odvětví lidské činnosti lezou lidi, kteří tam nemají co dělat. Přičemž nejde pouze o pokřivování historie, ale i etymologie, kultury, nebo folkloru. Toto řezničení zasáhlo ve velké míře právě Rusko, kde lidé od rozpadu SSSR často nevědí, kam se vrtnout. Rovněž velký ohlas našly ezovýmysly na Ukrajině, kde se dokonce, z důvodu její orientace na nacionalismus, dostávají i do školních materiálů a světonázorů vrcholných politiků. V neposlední řadě by nás také mohlo zajímat, že za politováníhodně nakaženou zemi lze považovat i Slovensko (např. socha Svätopluk – kráľ starých Slovákov). Folk-history neúnavně pokračuje ve svém tažení a své nyní pařáty natahuje i k Česku. Je velká škoda, že se tento pojem v podstatě nedostal za hranice SNS, ocitáme se tak v nevýhodné pozici, kdy nevíme, s čím se střetáváme.

Nemůžu bohužel rozkopat hlavy všem ezoterickým blbečkům. Tento prozatím soukromý konflikt budu realizovat tím, že se tu v budoucnu pokusím představit některé směry ezoslovanství, ukázat na ně prstem a říct „Vizte – dementi!“.