O marnosti moravského nacionalismu II. Historická patologie.

V minulém díle o moravském nacionalismu jsme si představili hlavní aktéry, kteří se podílejí na dnešním „moravském národním obrození“. Nyní, když už víme, s kým obecně máme tu čest, je načase ukázat si hlavní ideologické pilíře, na kterých se celá myšlenka nebezpečně kymácí, kdykoli zavane vánek zdravého rozumu a obyčejného lidského uvažování. Základní ideologické kameny jsou přibližně dva: Velká Morava a samospráva Moravy v rámci různých soustátí. Vše je z týlu podporováno politickou stranou Moravané, která tomuto převážně internetovému hašteření dodává jakoby vážnost a serióznost. Rozebereme si každý z těchto aspektů zvlášť.

„Velká Morava byla první!"

Jeden z nejčastějších poloargumentů, který zmatenému skeptikovi vyprskne důchodce filatelista do ksichtu, se dá definovat tak, že někdejší existence Velkomoravského státu automaticky předurčuje právo dnešních Moravanů na sebeurčení. Mimo jiné z toho prý také vyplývá, že když se český stát Přemyslovců zformoval až o něco později, tak jsou Moravané lepší, moudřejší, silnější... třebaže Velká Morava, na rozdíl od českého státu, dávno chcípla. Ale nepředbíhejme – jaké konkrétní stopy u nás zanechal tento středověký stát?
 

Velká Morava existovala přibližně 70 let a je to soustátí, které je dnes mrtvé 1110 let (budeme-li brát v úvahu čistě historické prameny). Nikde na Moravě, v Čechách, ba ani na Slovensku dnes nevidíme už žádné stopy tohoto kmenového svazu. Dnešní památky jsou v drtivé většině dnes již přestavěné podle pozdějších stylů, vkusů a dogmat, které proběhly již v kulturním směru, který udával západ, který později bezprostředně reprezentovala Praha a Přemyslovci. Čistě velkomoravský materiální vliv na dnešní moravskou kulturu je tedy velmi sporný. Ani abstraktní historicko-ideologická stránka Velké Moravy není pro dnešní dobu nijak významným milníkem. Politické hašteření mezi Mojmírovci a Franskou říší, předmětem kterého se stalo křesťanství (Byzanc vs. západ), je dnes pouhou epizodkou v dlouhé historii dnešní ČR, ba i Slovenska. Velká Morava se nijak principiálně nezasloužila o přijetí křesťanství – to zde bylo i před Rostislavem, i před věrozvěsty Cyrilem a Metodějem. Šlo pouze o politickou hru, navíc o neúspěšnou, neb Velkomoravká říše se stihla ještě za svého života od „orientace na východ“ odvrátit. Velká Morava neměla (nestihla mít) bezprostřední vliv ani na podobu dnešní moravské kultury, a ani její historicko-politický význam není žádné velké terno.  Jediné, co se jí dá připsat, je podíl na vytvoření prvního slovanského písma a vzdělaného jazyka – pozdější církevní slovanštiny (která se však později vyvíjí už naprosto bez Moravy). Nefunguje ani význam etnický – to, co se dnes rozumí pod pojmem „Moravané“, již nemá z etnologického hlediska společného s někdejším Velkomoravským etnosem takřka nic (uběhla prostě už příliš dlouhá doba, po kterou se Moravané v podstatě nevyvíjeli a za tuto dobu se prolnuli s Čechy). Důchodce filatelista je však ve svých názorech vytrvalý a svou neschopnost pochopit jakoukoli věcnou argumentaci umně přetváří v jednu ze svých kvalit.

Je naprosto trestuhodné, že se děti ve školách o Velké Moravě neučí nic!!!
(pomůcka ze shopkabinet.cz)

„Kdysi jsme měli vlastní samosprávu a mohli jsme si rozhodovat sami!“

Tak zní druhé heslo moravských patriotů a opět v něm jsou přítomny povážlivé nesrovnalosti. Princip této ideologické berličky spočívá přibližně v následujícím: Moravské markrabství fungovalo po dobu vrcholného a pozdního středověku, novověku a částečně i první republiky jako relativně samostatné území, jehož samostatnost se chápala výlučně v administrativním smyslu. Tzv. zemské zřízení bylo postupně reformováno, až bylo definitivně zrušeno za socialismu. Pro dnešní moravská hnutí představuje obnova tohoto středověkého systému jeden ze stěžejních politických cílů. Na moravských stránkách můžeme číst manifesty samozvaných ekonomů (kteří ekonomii nikdy nestudovali, natož aby se jí zabývali profesně a na vysoké úrovni), které hlásají, že obnova zemského zřízení bude mít za následek výrazné zlepšení životní úrovně, snížení daní, byrokracie a všude vlastně zavládne blahobyt. Je tedy s podivem, že o takto přelomovém a geniálním administrativním dělení ustavičně nemluví ekonomové, stratégové a politici z Moravy, Čech i Slezska (idea totiž hlásá, že zemské zřízení bude zlepšením pro VŠECHNY – proč jej vyzdvihují takřka výlučně Moravané?). Dodnes jsem neviděl byť jen jednu nezávislou a nezaujatou ekonomickou studii, která by suše, čísly a fakty potvrzovala výjimečnost této územní teorie. Ani jedinou, jako že k tomu, aby takto závažnou teorii vzal člověk v potaz, by bylo potřeba hlasů mnohem více a mnohem slavnějších.

Oddíly moravských dělostřelců se při partyzánském boji proti zlotřilému
 establishmentu nebojí sahat až k veřejnému pranýřování opozice.

Pozn. autora: Odkazy na neutrální znalecké posudky a ekonomické studie, dokazující skvělost zemského zřízení, vkládejte do komentářů, rád se přiučím, případně i změním své stanovisko.

Oba tyto základní body politicky protlačuje strana Moravané, kde se samozřejmě soustřeďují lidé, které jsme si popsali v prvním článku o stereotypech. Nutno podotknout, že strana Moravané nepožívá ani v komunální politice zvláštního uznání. Schválně, Moraváci, kolik je vás, keří máte ve svojí dědině nejsilnější stranu zastupitelstva Moravany?

V situaci, kdy většina zainteresovaných lidí v hnutí jedná pokrytecky a zaslepeně, základní ideové pilíře mají obrovské nelogické trhliny a vše zaštiťující politická strana se snaží již řadu let a stále bez valného úspěchu, se zdá, že moravská emancipační hnutí nemají do budoucna valných nadějí na úspěch. V posledním článku na toto téma se přehoupneme do hypotetické budoucnosti a ukážeme si, co je potřeba udělat, aby se z moravského obrozeneckého hnutí stal skutečně seriózní předmět hovoru a společenské diskuze.