V minulém díle o moravském nacionalismu jsme si
představili hlavní aktéry, kteří se podílejí na dnešním „moravském národním
obrození“. Nyní, když už víme, s kým obecně máme tu čest, je načase ukázat
si hlavní ideologické pilíře, na kterých se celá myšlenka nebezpečně kymácí,
kdykoli zavane vánek zdravého rozumu a obyčejného lidského uvažování. Základní
ideologické kameny jsou přibližně dva: Velká Morava a samospráva Moravy
v rámci různých soustátí. Vše je z týlu podporováno politickou
stranou Moravané, která tomuto převážně internetovému hašteření dodává jakoby
vážnost a serióznost. Rozebereme si každý z těchto aspektů zvlášť.
„Velká Morava byla první!"
Jeden z nejčastějších poloargumentů, který zmatenému skeptikovi
vyprskne důchodce filatelista do ksichtu, se dá definovat tak, že někdejší
existence Velkomoravského státu automaticky předurčuje právo dnešních Moravanů
na sebeurčení. Mimo jiné z toho prý také vyplývá, že když se český stát Přemyslovců zformoval až o něco později, tak jsou Moravané lepší, moudřejší, silnější... třebaže Velká Morava, na rozdíl od českého státu, dávno chcípla. Ale nepředbíhejme
– jaké konkrétní stopy u nás zanechal tento středověký stát?
Velká Morava existovala přibližně 70 let a je to soustátí, které je dnes mrtvé
1110 let (budeme-li brát v úvahu čistě historické prameny). Nikde na
Moravě, v Čechách, ba ani na Slovensku dnes nevidíme už žádné stopy tohoto
kmenového svazu. Dnešní památky jsou v drtivé většině dnes již přestavěné
podle pozdějších stylů, vkusů a dogmat, které proběhly již v kulturním směru,
který udával západ, který později bezprostředně reprezentovala Praha a
Přemyslovci. Čistě velkomoravský materiální vliv na dnešní moravskou kulturu je
tedy velmi sporný. Ani abstraktní historicko-ideologická stránka Velké Moravy
není pro dnešní dobu nijak významným milníkem. Politické hašteření mezi
Mojmírovci a Franskou říší, předmětem kterého se stalo křesťanství (Byzanc vs.
západ), je dnes pouhou epizodkou v dlouhé historii dnešní ČR, ba i
Slovenska. Velká Morava se nijak principiálně nezasloužila o přijetí křesťanství
– to zde bylo i před Rostislavem, i před věrozvěsty Cyrilem a Metodějem. Šlo
pouze o politickou hru, navíc o neúspěšnou, neb Velkomoravká říše se stihla
ještě za svého života od „orientace na východ“ odvrátit. Velká Morava neměla
(nestihla mít) bezprostřední vliv ani na podobu dnešní moravské kultury, a ani
její historicko-politický význam není žádné velké terno. Jediné, co se jí dá připsat, je podíl na
vytvoření prvního slovanského písma a vzdělaného jazyka – pozdější církevní
slovanštiny (která se však později vyvíjí už naprosto bez Moravy). Nefunguje
ani význam etnický – to, co se dnes rozumí pod pojmem „Moravané“, již nemá
z etnologického hlediska společného s někdejším Velkomoravským
etnosem takřka nic (uběhla prostě už příliš dlouhá doba, po kterou se Moravané
v podstatě nevyvíjeli a za tuto dobu se prolnuli s Čechy). Důchodce
filatelista je však ve svých názorech vytrvalý a svou neschopnost pochopit
jakoukoli věcnou argumentaci umně přetváří v jednu ze svých kvalit.
Je naprosto trestuhodné, že se děti ve školách o Velké Moravě neučí nic!!! (pomůcka ze shopkabinet.cz) |
„Kdysi jsme měli vlastní samosprávu a mohli jsme si rozhodovat sami!“
Tak zní druhé heslo moravských patriotů a opět v něm
jsou přítomny povážlivé nesrovnalosti. Princip této ideologické berličky
spočívá přibližně v následujícím: Moravské markrabství fungovalo po dobu
vrcholného a pozdního středověku, novověku a částečně i první republiky jako
relativně samostatné území, jehož samostatnost se chápala výlučně
v administrativním smyslu. Tzv. zemské zřízení bylo postupně reformováno,
až bylo definitivně zrušeno za socialismu. Pro dnešní moravská hnutí
představuje obnova tohoto středověkého systému jeden ze stěžejních politických
cílů. Na moravských stránkách můžeme číst manifesty samozvaných ekonomů (kteří
ekonomii nikdy nestudovali, natož aby se jí zabývali profesně a na vysoké
úrovni), které hlásají, že obnova zemského zřízení bude mít za následek výrazné
zlepšení životní úrovně, snížení daní, byrokracie a všude vlastně zavládne
blahobyt. Je tedy s podivem, že o takto přelomovém a geniálním
administrativním dělení ustavičně nemluví ekonomové, stratégové a politici
z Moravy, Čech i Slezska (idea totiž hlásá, že zemské zřízení bude
zlepšením pro VŠECHNY – proč jej vyzdvihují takřka výlučně Moravané?). Dodnes
jsem neviděl byť jen jednu nezávislou a nezaujatou ekonomickou studii, která by
suše, čísly a fakty potvrzovala výjimečnost této územní teorie. Ani jedinou,
jako že k tomu, aby takto závažnou teorii vzal člověk v potaz, by
bylo potřeba hlasů mnohem více a mnohem slavnějších.
Oddíly moravských dělostřelců se při partyzánském boji proti zlotřilému establishmentu nebojí sahat až k veřejnému pranýřování opozice. |
Pozn. autora: Odkazy
na neutrální znalecké posudky a ekonomické studie, dokazující skvělost zemského
zřízení, vkládejte do komentářů, rád se přiučím, případně i změním své
stanovisko.
Oba
tyto základní body politicky protlačuje strana Moravané, kde se samozřejmě
soustřeďují lidé, které jsme si popsali v prvním článku o stereotypech. Nutno
podotknout, že strana Moravané nepožívá ani v komunální politice
zvláštního uznání. Schválně, Moraváci, kolik je vás, keří máte ve svojí dědině
nejsilnější stranu zastupitelstva Moravany?
V situaci, kdy většina zainteresovaných lidí v hnutí
jedná pokrytecky a zaslepeně, základní ideové pilíře mají obrovské nelogické
trhliny a vše zaštiťující politická strana se snaží již řadu let a stále bez
valného úspěchu, se zdá, že moravská emancipační hnutí nemají do budoucna
valných nadějí na úspěch. V posledním článku na toto téma se přehoupneme do
hypotetické budoucnosti a ukážeme si, co je potřeba udělat, aby se
z moravského obrozeneckého hnutí stal skutečně seriózní předmět hovoru a
společenské diskuze.
Žádné komentáře:
Okomentovat