pondělí 9. prosince 2019

Hladový duch - video ministerstva kultury Ukrajiny


Minule jsme se zběžně dotkli ukrajinského nacionalismu v jednom z jeho projevů. Snaha prohlásit Rusy za ugrofinský národ je však stále především věcí menšiny radikálů, kteří prozatím chválabohu na Ukrajině nemají rozhodující slovo. Jiná situace už ale je např. na oficiálním Youtube kanálu ukrajinského Ministerstva kultury, mládeže a sportu. Ministerstvo se, tak jako každé jiné, svědomitě zabývá vzděláváním obyvatelstva. Znamená to přirozeně i specifické vykládání dějin, které koresponduje s národní politikou a veřejným míněním dnešní doby. Takto jsem nedávno narazil na osvětové video, připomínající oběti Hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933. A na to, jak celou dobu mluvím o ukrajinském nacionalismu, tak prozatím příliš nebyla možnost jej vlastně konkrétně rozebrat a představit, jak to vypadá praxi. Osvětové video „Hladový duch“ (Голодний дух) tedy dnes využiji k tomu, abych názorně demonstroval, jak vypadá vytváření negativního národního mýtu, démonizace jiných národů a snaha vyložit dějiny skrze plytký nacionalismus.




Nejprve pár slov konkrétně o tom, co to Hladomor byl. Šlo o masový hlad na teritoriu někdejší ukrajinské SSR v letech 1932-1933, při kterém byly zaznamenány jak úmrtí hladem, tak údajně dokonce případy kanibalismu. Jako kterákoli katastrofa v dějinách lidstva, i Hladomor již nějaké to desetiletí přitahuje pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti. A jako kterákoliv katastrofa, i Hladomor je aktivně využíván v propagandě a ideologických konfliktech včerejška i dneška. Ačkoli sám Hladomor na Ukrajinu přišel a odešel a lidé si povzdechli nad těžkostí života a život šel dál, stejně jako tomu bylo už mnoho jiných hladových období před ním (carské Rusko trpělo hladem pravidelně), o nějakých pár desítek let později (v 80. letech) se jej chytla ruka nacionalistického propagandisty – ve tváři ukrajinské emigrace v USA a Kanadě. Z Hladomoru, politováníhodné epizody v dějinách východní Evropy, se tak stal cílený pokus o vyhlazení ukrajinského národa, který realizovali Bolševici v čele se Stalinem osobně. Hladomor, vykládaný jako pokus o genocidu Ukrajinců, se stal jedním z pilířů nacionální politiky ukrajinského státu a všemožní hlasití odborníci i neodborníci čas od času pouštějí do mediálního prostoru pompézní prohlášení o miliónech mrtvých, umučených a postřílených, aniž by udávali špetičku kontextu, nebo dokonce řekli, z čeho že vychází jejich argumenty.

Co se týče videa samotného, je potřeba dle mého názoru v prvé řadě pochválit animátorskou práci. Animace je kvalitní a obecně líbivě udělaná. Pojďme se však podívat na to, co nám vlastně autoři ukazují. Ihned na začátku nám je sděleno, že video je „věnováno památce miliónů Ukrajinců, kteří byli zabiti Hladomorem v letech 1932-33“. Všimněte si, jak je věta postavena – Ukrajinci byli cíleně zabiti. Žádné „k jejichž úmrtí došlo v důsledku“, ale rovnou byli zabiti. Hladomor je zde nějaká magická entita, která jako Sauronova mračna popelu slétla na Ukrajinu a odnesla životy milionů lidí. Poté jsme seznámeni s hrdinkou skeče: babičkou, která v depresi a osamění vzpomíná na dětství, kdy právě Hladomor prožila. Přesouváme se do minulosti, kdy nám hrdinka vypráví, že do vesnice přišli cizí lidé: proč, kdy, v jakém počtu, kdo konkrétně, nám samozřejmě sděleno není, ale podle uniforem je jasné, že jsou to zvířečtí Bolševici, kteří záhy začnou nakládat na vozy pytle s obilím a brát je ubohým nevinným rolníkům. Hrdinka vypráví dále, že viděla „hladového ducha“, který si „vzal nejprve kočku, potom všechen dobytek a pak umřely všechny děti v okolí“. Holčička je pronásledována duchem kamkoli jde, zlí rudoarmějci jí berou klásky obilí, až padá vyčerpáním na cestu, kde ji nachází vozka, vezoucí mrtvoly. Je naložena mezi ostatní. Holčička je pak zděšena, když pod sebou nahmátne mrtvá těla, čímž na sebe vozku upozorní a je vysvobozena – vozka jí dává krajíc chleba. „Přežila jsem, pamatuji si to“ končí babička svůj příběh. „Doufám, že do našich krajů už nikdy nepřijde taková hrůza.“ Zní její poslední věta, zatímco odchází do bohatého obilného lánu a jasného dne. Nakonec vidíme závěrečnou zprávu, která vyzývá, abychom o čtvrté listopadové sobotě zapálili svíčku na znamení vzpomínky na milióny obětí genocidy.

Pietní akce ukrajinských emigračních spolků v Praze. 
Na svých stránkách straší čtenáře dokonce 10 miliony obětí. Rovněž si všimněme,
 že Stalin osobně vydal příkaz k likvidaci Ukrajinců. Nu, a co takhle kopie
 toho příkazu, nebyla by? Ne? Nu, holt budeme muset věřit...


Ve videu vidíme typický černobílý výklad dějin, který je pro vytváření mýtu pohodlný: ubohé nevinné dítě ve víru událostí, zvířečtí komunisti, bezmoc a nepochopení, co se vlastně děje. Všechno hraje na bázi emocí a má v nás vyvolávat smutek, pocit křivdy a nenávist k těm, kteří takové zbytečné utrpení způsobili. Na viníky je zde jasně ukázáno – jsou to bolševické stvůry, které prostě proto, že nesnášely Ukrajince, zorganizovaly masový hlad a pokusili se je tímto vyhladit. Každý má samozřejmě volbu nechat na sebe umění působit podle svého gusta, osobně jsem ale toho názoru, že kontroverzní a bolestivá období dějin by se neměla interpretovat skrze emoce a neměla by se zdůvodňovat jednoduchým „proč? no protože to byly svině, proto“. To si ale rozhodněte sami, já tu dávám jen malý ždibíček k zamyšlení.

Osobně bych s ukrajinskou nacionalistickou verzí o Hladomoru měl problém v několika bodech: například, jestli se Rusové a Stalin rozhodli Ukrajince vyhladit, tak proč zvolili tak neefektivní a pomalou strategii jako hlad? Nebylo by jednodušší je všechny prostě odvézt a postřílet? Proč vojáci na cestě holčičku jenom postrašili, když ji mohli prostě zastřelit, vždyť je to Ukrajinka? Měl jsem dojem, že Sověti se zrovna nezdráhali, když přišlo na to někoho zlikvidovat. Jestli byl Hladomor cíleně organizovaný a řízený, tak proč v něm nepokračovali dál? Nějak se mi taky nezdá, že by v oddílech, které zabíraly úrodu ubohým pracujícím rolníkům, byli jenom Rusové. Myslel jsem, že SSSR byl mnohonárodnostní stát a v zájmu sovětské vlády bylo vytvoření „sovětského národa“, což v praxi znamenalo ustavičné přemisťování obyvatelstva sem a tam a jeho míšení. Ale na Ukrajině dělali Hladomor jenom Rusové, žádní Ukrajinci nikdy v žádných oddílech RKKA nebyli? No, Ukrajinským historikům je to nejspíš jasnější (jinak bychom taky přišli na to, že Ukrajinci sami genocidovali Ukrajince). Každopádně, budeme-li vycházet z toho, že dějiny jsou objektivní proces, který má vždycky své příčiny a kontext... zvu vás, milí čtenáři, na cestu do východní Evropy první poloviny 20. stol.

Oblasti zasaženy nedostatkem jídla

V ukrajinských nacionalistických zdrojích se většinou ve větší míře nedočteme o faktu, že hladem trpěla nejen sovětská Ukrajina, ale i okolní země, ba dokonce země vzdálené. V samotném SSSR šlo konkrétně o oblasti Povolží a Kazachstánu. Obě tyto oblasti byly tradičně zasahovány masovým hladověním i dříve, za carského Ruska. Dále bylo neúrodou zasaženo východní Polsko, Rumunsko a dokonce USA. Ano, neúrodou, protože právě neúroda byla hlavní příčinou masového hladovění. Dnešní „badatelé“ z Ukrajiny i odjinud se vás budou snažit přesvědčit, že za hlad na Ukrajině může Stalinova kolektivizace a násilné zabírání úrody rolníkům, čímž chtěli proradní ruští komunisti vyhladit ukrajinskou mírumilovnou populaci. Rád bych teď obrátil vaši pozornost ke dvěma prostým momentům:

1. Pokud byla kolektivizace tak špatné rozhodnutí, nepřipravené a neorganizované, tak jak je možné, že hlad zasáhl pouze některé výše zmíněné oblasti SSSR a už se v historii země nikdy neopakoval, nehledě na to, že kolektivizace je vlastně cypatě vymyšlená organizace, kde blbci rozhodují o věcech, kterým nerozumí? Štěstí začátečníka?

2. Jak je možné, že masovým hladověním s případy smrti trpělo i Polsko, Rumunsko a dokonce USA, kde žádný Stalin nevládl a nemohl proradně systematicky likvidovat tamní obyvatele?

Ve své honbě za modelováním veřejného mínění o Hladomoru pořádá Ukrajina různé výstavy. 
V březnu 2009 byla v Sevastopolu otevřena výstava "Ukrajinský Holocaust", kde autoři 
vydávali fotografie z hladem zasaženého Povolží a USA za fotografie Hladomoru. 
Zjištění vyvolalo skandál a mylné fotografie byly záhy odebrány.


Jediným logickým vysvětlením masového hladu je toto: byl vyvolán několika po sobě jdoucími neúrodnými roky, v případě SSSR k němu přispěla i zaostalá technika zemědělství (pozdější zlepšení úrovně technologií a definitivní zlikvidování problému hladu má na triku rovněž mimo jiné krvavý Stalin se svou industrializací) a organizační přešlapy.   

Celá Ukrajina nehladověla

Další věc, kterou se v proukrajinských médiích většinou nedočteme, je to, že ne celá oblast ukrajinské SSR byla zasažena masovým hladem. Ano, jídla bylo málo všude. Jenže kolchozy byly schopny se ve většině případů zhostit svého údělu a bojovat s neúrodou a nedostatkem jídla ze všech sil. Nejvíce postiženými regiony byly Dněpropetrovská a Kyjevská oblast (tedy centrální Ukrajina). Čím byly specifické? Abychom to pochopili, musíme se na moment ponořit do nedávné historie.

V carském Rusku byl obrovský nepoměr ve vlastnění půdy. Nevelký podíl aristokracie a statkářů z řad buržoazie vlastnilo naprostou většinu orné půdy v říši. Tento dlouhodobý problém byl jedním ze dvou hlavních bodů při Říjnové revoluci 1918, kdy Bolševici vzali moc do svých rukou. Předáním země „do rukou rolníkům“, což byl jeden ze dvou prvních dekretů, které Bolševici vydali, si však na smrt znepřátelili právě ty vlastníky půdy, kterým tímto „ukradli jejich majetek, který jim právem patřil“. Rád bych podotknul: v Rusku se mezi vlastníka půdy jako takového v naprosté většině nepočítal drobný rolník, který má krávu, osla a políčko se zelím za chaloupkou, ale šlo zpravidla o bohatého lichváře nebo statkáře, který půdu vlastnil, nechával lidi pracovat na svých pozemcích a žil z jejich výnosů, nebo z půjčování koní za peníze, či peněz na splátky.  Pro tyto lidi se v Rusku vžilo metaforické pojmenování „kulak“, znamenající „pěst“ – protože obrazně „držel lidi pevně v pěsti (v hrsti)“. Sovětská vláda se v pozdějších letech s kulaky potýkala v nejrůznějších konfliktech: šlo o bohaté, často i vzdělané jedince, kteří viděli v sovětech nejhoršího nepřítele všech dob a různými cestami se snažili jednak obohacovat sebe samé (např. prodáváním z kolchozů kradených surovin do zahraničí, v očích sovětů zločin, nazývaný „spekulace“), nebo podporovat antisovětské snahy a hnutí (ony slavné „kontrarevoluční síly“). V očích kulaků šlo o snahu navrátit starou spravedlnost, vrátit to, co bylo ukradeno. V očích Bolševiků to byla samozřejmě vlastizrada a aktivní „antisovětská činnost“, neboť kulaci svými činnostmi porušovali většinu zákonů socialistického státu, ve kterém žili.


Rozkulačení, sovětský propagandistický plakát.
"Vyženeme kulaky z kolchozů"


Tento konflikt se protáhl právě až do 30. let, kdy se rozhodlo o takzvaném rozkulačení, tedy vytržení kulaků z jejich přirozeného prostředí, kde měli vliv a strhávali svojí antisovětskou agitací (často pohrůžkami a manipulací, docházelo i k vraždám policistů apod.) ostatní rolníky a zatahovali je do svých plánů. Kulaci byli v rámci rozkulačení vyvezeni daleko za hranice svého vlivu a rozděleni, aby nemohli uplatnit své kontakty a vztahy. V době Hladomoru však kulaci mají stále ještě silný vliv v určitých oblastech SSSR – no a šlo právě o oblasti, které byly nejvíce zasaženy Hladomorem: oblasti Kyjeva, Dněpropetrovsku a Povolží. Právě v těchto oblastech probíhala agitace proti kolektivizaci nejsilněji, rolníci byli pobízeni, aby pozabíjeli svá zvířata, než aby je dali do kolchozu, byli pobízeni, aby z obecného výnosu kradli zrno, mleli jej v nelegálních „černých mlýnicích“ a prodávali jej do zahraničí, nebo nad cenou v době hladu: tedy šlo o konkrétní případ spekulace. Metody kulaků také většinou nebyly nijak jemné: šlo o obyčejné vyhrožování, držení člověka v šachu kvůli dluhům a posílání svých noshledů vybírat výpalné a zastrašovat ostatní obyvatele vsi. A pak, v době, kdy obilí nebylo, v době, kdy kolchozy potřebovaly sáhnout do zásob a každé kilo se počítalo, byl v těchto spekulačních oblastech, ovládaných de facto kulaky, obilí nedostatek. Nedostatkové bylo i maso, neboť rolníci byli přesvědčeni, aby zvířata raději zmasakrovali, maso snědli během prvních několika měsíců a dále už nebylo co jíst více. V kombinaci s neúrodou se tato kulacká činnost stala pro mnoho lidí osudnou, protože když došlo na krájení chleba, nebylo zásob, do kterých by se sáhlo.

Původce celé katastrofy - J. V. Stalin přijímá gratulace k úspěšné realizaci genocidy 
ukrajinského národa. Usvědčující dobová fotografie. Očití svědkové tvrdí, že v noci na Ukrajině 
někdy Stalin osobně létal s netopýřími křídly po vesnicích, sál krev mladým pannám a konfiskoval obilí.


Kdo umřel

Dalším problémem v běžné interpretaci Hladomoru je způsob, jakým se počítají oběti. Ve videu nám je sděleno, že Hladomorem byli zabity „miliony“ Ukrajinců. Ve skutečnosti v důsledku podvyživení, tedy skutečnou smrtí hladem, zemřel jen málokdo. Nikdo vám nikdy neukáže masové hroby, ani hromady mrtvol na ulicích, které by se ve vašich představách rádi pokusili vyvolat ukrajinští propagandisté. Většinu obětí měly na svědomí nemoci, spojené s nedostatečnou stravou a obecně sníženou obranyschopností organismu. Dokonce i takto se ale v počítání potýkáme s problémy a dopočítat se milionů cíleně usmrcených hladem se nepodaří. Odkud se tedy vzaly?

V ukrajinských zdrojích se většinou uvádí miliony obětí, přičemž se počet pohybuje mezi 2-5 miliony. Toto podivně vágní číslo se dá zdůvodnit jedním způsobem:

V Sovětském svazu, stejně, jako v každém jiném moderním státu, se demografie a statistika obyvatelstva zabývala také prognózami. Zjednodušeně řečeno to znamenalo vytváření hrubých odhadů, o kolik se v příštích letech zvýší počet obyvatelstva, na základě růstu nebo úbytku v předchozích letech. Jedna z takových prognóz se na počátku 20. stol. udělala i ohledně budoucí ukrajinské SSR – v letech 1932-1933 však vypukl Hladomor, s kterým statistika samozřejmě nepočítala a počet obyvatelstva se zvýšil mnohem méně, než se očekávalo. No a tento úbytek potenciálního počtu obyvatel dosahuje právě oněch přemrštěných 5 milionů. Jinými slovy: v tom a tom roce jsme měli mít tolik a tolik, ale máme o pět milionů méně, to znamená, že všichni umřeli. Že tento závěr je poněkud pochybný, neboť jde jen o prognózu, a ne reálné oběti (navíc důvod poklesu porodnosti a vyšší úmrtnosti je jasný – masový hlad, který nikdo nepopírá). Lidé, kteří tento závěr dělají, navíc do celkového počtu takto zahrnují nejen oběti masového hladu, ale i jedince, kteří umřeli přirozenou cestou, v důsledku nehod, kriminální činnosti apod. Miliony obětí Hladomoru, o kterých často slyšíme, jsou smyšleninou, která se objevila na základě nesprávné interpretace dobových údajů.

Pokud se člověk pustí do hledání konkrétních statistických údajů z 30. let, tak lze zjistit takřka výhradně pouze přirozený přírůstek – tedy rozdíl mezi porodností a úmrtností. V roce 1933 na území ukrajinské SSR úmrtnost hrozivě stoupá, zatímco porodnost se snižuje na polovinu – jde tedy o skutečně velký úbytek obyvatelstva. Jelikož se ale obyvatelstvo v SSSR oficiálně sčítalo v roce 1926 a pak až v roce 1939, chybí konkrétní snadno dostupné údaje o faktickém počtu obyvatel Ukrajiny v letech 1930-1933. Slyšel jsem i názor, že celkové obyvatelstvo Ukrajiny se během Hladomoru naopak rozrostlo, sice ne mnoho, ale přece (jde konkrétně o cifry 30 652 mil. v roce 1930 a 32 157 mil. v roce 1933, tedy přibližně o milion a půl obyvatel více). Tuto informaci osobně nemohu potvrdit ničím, co bych ve svém omezeném čase a zběhlosti ve statistice našel v dostupných dokumentech, nicméně to nemohu ani vyvrátit. Nejistotě nepomáhají ani ukrajinské weby, které informují o „faktech“ Hladomoru vágním způsobem a nikdy neukazují např. tabulkově konkrétní počty obyvatel Ukrajiny ve zmíněném období, ale rovnou přinášejí finální číslo, které pro vás, čtenáře, spočítali neznámí odborníci.
      
Rudoarmějec jako zrůda

Snímek Holodnyj duch, stejně jako mnoho jiných propagandistických děl, živí stereotypní představu sovětského vojáka, jako tupého, krutého a neforemného zvířete, které bylo stvořeno pouze k zabíjení, znásilňování a činění všemožného příkoří ostatním ubohým bezbranným lidem. Vzhledem k tomu, že konfiskaci podléhalo v této době pouze zboží, se kterým se spekulovalo (kradené obilí z kolchozů), se s těmito vojáky, beroucími jídlo rolníkům, setkávali v naprosté většině pouze kulaci a jejich přisluhovači. Pokud si vzpomeneme, kdo to kulak reálně byl a čím se zabýval, obraz ubohé bezbranné holčičky zmítané osudem začne povážlivě měnit podobu. Další otázkou, kterou bych měl pro ukrajinské ideology, je: a jaké národnosti ti rudoarmějci byli? Rusové? Mám podivný pocit, že na území ukrajinské SSR sloužili ve valné většině zase jen Ukrajinci. Takže genocidu realizovali Ukrajinci na Ukrajincích? Kde je tady pak konflikt národů? Nebo se komunisti snažili zlikvidovat drobného rolníka? A proč pouze v Povolží, Kazachstánu a na centrální Ukrajině? Proč apokalypsa Hladomoru nezasáhla plošně celý SSSR?

Závěr

Na závěr bych rád zopakoval hlavní body, ke kterým jsme se v celém článku dostali:

Interpretace Hladomoru jako genocidy je naprosto zcestná, nešlo o etnický konflikt a dokázat to nikdy nebude možné. Pokud kdokoli považuje Hladomor za genocidu, tak to dělá z politických důvodů a ne proto, že by o tom byl skutečně přesvědčen, nebo že by znal byť jen základní fakta o době a situaci.

Počet obětí je neuvěřitelně nastřelený, tak aby čtenáře vyděsila údajná brutalita sovětského vedení. Systém, kterým se oběti počítají, neustojí ani základní logické uvažování a konkrétní fyzické důkazy o systematickém vyhlazování Ukrajinců nikdo neuvádí, ba ani nemůže, neboť neexistují.

Nikdo nepopírá, že masový hlad ve třicátých letech SSSR skutečně zasáhl – ze statistiky je to názorně vidět. Důležité je však nepodvolovat se hlasitému heslu „GENOCIDA“, ani opačnému „PROBLÉMY NEBYLY“, ale pozorně a vážně zkoumat příčiny, průběh a následky historických událostí. Nenechme se strhnout plytkou propagandou té nebo té strany, protože výklad dějin stylem „my jsme prostě dobří a oni jsou prostě zlí“ vede vždy na scestí a řídí se jím pouze pomatenci, nebo ideologicky poznamenaní jedinci, kteří potřebují potvrdit správnost svého okleštěného uvažování, aniž by zapojovali vlastní mozkové buňky.

Hlavní zdroje: 
http://wiki.istmat.info/миф:голод
https://www.youtube.com/watch?v=Zq0tHSK_YzQ

Žádné komentáře:

Okomentovat