Přibližně před rokem jsem trochu přepracoval strukturu Brynzárny a zkusil víc ujasnit její koncept pro náhodného návštěvníka. Z původních pseudouměleckých rubrik jsem udělal snad o něco jasnější kategorie Kritika, Slavistika a Historie, podle kterých se, doufám, lze v tématech orientovat lépe. Nejzásadnější a nejzajímavější pro mě osobně byla rubrika Kritika, jelikož hudební kritika bylo a je něco, čemu bych se chtěl věnovat a stále více se v tom zdokonalovat. Jakkoli jsem v úvodníčku tvrdil, že se v té rubrice pokusím vytvářet obsah v kontrastu s debilníma a nekompetentníma recenzema, které někdo píše pošupováním svojí zadnice po klávesnici, doteď se v ní objevily jenom dvě kritiky: obsáhlé rozbory Percival a Myrkur. To ale neznamená, že další výtvory nevznikly.
V době vydání první kritiky na pitomou parodii na slovanskou hudbu od polských Percivalů jsem také začal externě spolupracovat s redakcí slovenského internetového webzinu Bes. Za uběhnuvší dobu se mi povedlo napsat a publikovat na zmíněném médiu několik dalších hudebně kritických článků, které jsem ale z důvodu svojí lenosti už nepublikoval sem na Brynzárnu. Další důvod k tomu byl, že formát, ve kterém bych rád prezentoval komplexní a dlouhé rozbory ve stylu Percival a Myrkur, se pro styl zaběhnutého Besu podle mého až tak nehodil, a tak jsem formát původního všestranného rozboru zkrátil a na Bes píšu věci kratší, ve kterých se ale snažím i nadále držet kvalitu provedení a snahu o objektivní posuzování hudby. Beru to v podstatě jako takový další experiment, ve kterém sice píšu kratší žánry, ale zkouším v nich udržet věcnost a podloženost dlouhých kritik. No a teď, když uběhl rok, tu chci udělat jenom takovou malou poznámečku o tom, CO jsem za tu dobu napsal a publikoval na Bes, včetně odkazů a krátkých anotací. Takže prosím:
1. Kobzáři a lyrníci. Potulní hudebníci staré Ukrajiny
Populárně naučný článek o potulných hudebnících staré Ukrajiny. Představuju jejich styl života, nástroje, které používali, svět, ve kterém se pohybovali a historickou roli, kterou sehráli v procesech východoevropských dějin. Obsahuje i příklady dnešních pokračovatelů této tradice a některé přeložené texty jejich písní.
2. Ramchat: Znelo lesom (2020)
Rozbor pagan/black metalového alba slovenského projektu Ramchat. Ramchat je pro mě představitelem toho nejhoršího, co v dnešním tuzemském pagan metalovém subžánru vzniklo: kombinace vysoké produkční kvality, hráčské zručnosti účastníků, marketingových schopností frontmana Hiraxe a nekvalitních trapných textů, oslavujících retardovaný návrat k přírodě a mytickým předkům, to všechno dělá z projektu Ramchat jednu z nejnebezpečnějších kapel pro duševní zdraví posluchačů i kritické myšlení celé společnosti. V rozboru se věnuju především textům a snažím se ukázat, proč přesně jsou špatně napsané. Taky krátce rozebírám retardovanou ideovou pozici kapely.
Krátká glosa ve formátu tradiční recenze, která se věnuje poslední desce švédské Garmarny. Zkouším poukázat na to, jak přesně Garmarna pracuje s lidovým materiálem a proč by to mělo být hodnotné k poslechu.
4. Vinnie Camilleri: Viking Saga Part 4 (2021)
Delší rozbor dílka z internetového žánru "nordic viking music", který popularizovala Wardruna a seriály a hry o vikinském středověku. Na příkladu ubohé Viking Ságy 4 zkouším ukázat, proč je taková hudba nízké kvality a proč neodráží skutečnou tradici a realitu severského života, nýbrž pouze její idealizovanou verzi, která je populární mezi širokým konzumním posluchačem, a navíc je objektivně udělaná hrubě, mechanicky, bez pochopení a grácie.
5. Smorodina Reka: Предвестье (2021)
Recenze na ruský akustický projekt Smorodina reka, který kromě kýče a vyumělkovanosti zahrnuje na své album "tradičních" písní také skladby, které nejsou lidové, ale zlidovělé. Dochází i na hodně obskurní případy, kdy je za "tradiční" song vydávána písnička ze sovětského svazu roku 1933. Vysvětluju krátce, proč nelze zlidovělé písně prodávat jako písně "tradiční" a zběžně načrtávám, v čem spočívá hodnota folklorního materiálu pro umělce, kteří by jej chtěli přepracovat.
Zároveň jsem si začal víc všímat tuzemské recenzní komunity. V mnohém tu lze (nečekaně) udělat závěr, že plytká většinová metalová komunita odráží plytkost recenzí a diskuze o hudbě na webzinech. Neustále se opakující pseudobásnické nesmyslné kecy, logické díry v textech a neschopnost byť jen minimálně na úrovni pracovat s textem - to všechno jsou zásadní vlastnosti naší amatérské recenzní vrstvy. Budu ji v budoucnu rozebírat i více dopodrobna, prozatím plánuju třeba udílení anticeny za nejretardovanější hudební články roku a uvidíme, třeba se dočkáme i rozhořčené odezvy. Jsou-li totiž kritizováni za svou práci, recenzenti bývají mnohdy i horší než usmrkané mladé kapely. Devět z deseti recenzentů totiž nemá kapacitu na cokoli jiného, než uvažování v dětských kategoriích "líbí-nelíbí". Za svou práci může být ale kritizován kdokoli, hudebník i recenzent. Já sám v tomto nejsem výjimkou, u každého svého článku s odstupem času narazím na body, ve kterých by se dala argumentace nebo vyjadřování zlepšit a snažím se z nich poučit do příště. Takže, pokud někdo nalezne v mých textech sporná tvrzení nebo divné vyjadřování, které mu nedá spát, klidně mi dejte vědět, rozhodně to ocením a nebudu kolem sebe prskat, jak si o sobě hodně myslíte a vůbec, "co jste dokázali vy".
Tož tak, konec sebepropagace. Příště zase u nějaké teorie, reakce, nebo kritiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat