středa 28. prosince 2022

Speciální vojenská operace od začátku do konce (část 2.)

Pokračujeme s článkem o válce na Ukrajině, zprostředkovávajícím nám pohled do myšlení běžného ruského obyvatele, přičemž obyvatel tento není karikaturou ani propagandistickou obludou. Nepřekypuje nadšením ve vztahu k válce, ale ani si plačky poníženě nesype popel na hlavu za věci, které sám nezpůsobil. Ve druhé části analyzuje ekonomický a mediální aspekt celé rusko-ukrajinské války.

Jelikož byl článek publikován 21. září, máme dnes značnou výhodu nad jeho autorem, jelikož disponujeme znalostí budoucnosti. Jeden takový moment se objevuje právě zde, když autor dochází k závěru, že mobilizace v Rusku není možná. Jak známo, ještě týž den byla v Rusku částečná mobilizace opravdu nakonec vyhlášena a dnes můžeme zhodnotit, že i přes všechny komplikace a nedorozumění toto rozhodnutí ruská ekonomika ustála a svůj cíl částečná mobilizace vyplnila. Autor sám na to okamžitě ještě týž den sám poukázal. Pro nás z toho plyne jednak ponaučení, že i když založíme své úsudky na fungující analýze, tak při neúplné znalosti situace (a tak tomu je vždycky při aktuálních událostech) můžeme dojít k mylným závěrům. My tady ale nejsme proto, abychom se napojili ze studny moudrosti a získali prozřetelnost stvořitele. Náš článek nám má především ukázat způsob myšlení, který je argumentovaný a analytický, i když se neztotožňuje s oficiální pozicí. Jinými slovy: ne všichni v Rusku jsou kreténské karikaturní zombie. 

středa 30. listopadu 2022

Speciální vojenská operace od začátku do konce, část 1. (překlad)

Ani devět měsíců po vypuknutí přímého střetu mezi Ruskem a Ukrajinou to nevypadá, že by situace spěla ke konci. I když mediální nápor se v tuzemských a západních médiích oproti letošnímu jaru už snížil, rusko-ukrajinská válka nadále neopouští naše noviny, televizory a počítače. Válka už stihla projít i několika fázemi a společnost v obou státech se postupně proměňuje, reagujíc na nové podmínky, ve kterých se ocitla. A možná řešení celé krize jsou prozatím v nedohlednu.


pátek 14. října 2022

Ukraïner versus ruská literatura

Ukrajina aktuálně provádí reformy ve školních vzdělávacích programech a nelze se divit, že z osnov literárních předmětů byli (či budou) vyškrtnuti ruští autoři. Nově se mají ukrajinští žáci učit výhradně o těch ruských autorech, kteří měli těsnou spojitost s Ukrajinou.

Projekt Ukraïner, který dřív vytvářel reportáže ze zapadlých koutů Ukrajiny o životě tamních obyvatel, se rozhodl „rozebrat“ problematiku ruské literatury a obhájit rozhodnutí své vlády o vyloučení ruských autorů z osnov.

Argumenty ukazují na pochybné vzdělání i morálku autora článku a daly by se shrnout takto:
1. Ruská literatura je ukrajinofobní.
2. Ruská literatura je imperiální a šovinistická.
3. V jiných zemích se žáci neučí tolik o ruské literatuře, jako žáci doteď na Ukrajině.
4. Vyloučení ruských autorů vlastně není žádná ztráta.

Jelikož Ukraïner tímto vlezl na půdu mé akademické specializace, cítím nutkání se k tomuto odpornému pamfletu také vyjádřit. Udělám to krátce a bodově. Článek možná bude později i samotným Ukraïnerem přeložen do jiných jazyků, zatím si ho samozřejmě prožeňte překladačem, abyste mnou snad nebyli napáleni a mohli si má tvrzení a obvinění ověřit sami.


Jako vždy, budu článek ilustrovat různými výjevy k tématu. Jelikož jedním
ze stěžejních argumentů Ukraïneru je, že ruská literatura je nenávistná, imperiální
a že vyškrtnout ji není žádná velká ztráta, budou to především ilustrace
z lidové i profesionální tvorby, které nám ukážou na trochu jiný pohled.

Zde např. zobrazeni (zleva) spisovatelé N. V. Gogol a A. S. Puškin, jak
si je představuje nejspíše nějaká ruská dívčí autorka. Ruští spisovatelé,
často mladí a krásní (a brzy umírající) obecně lámou dodnes dívčí srdce
a na ruském internetu je často najdeme zobrazené v zamilovaných pozách
a ve smyšlených intimních situacích. Co více si jako mrtvý autor přát?