středa 2. června 2021

Kde se poslední dobou zkouším věnovat kritice

Přibližně před rokem jsem trochu přepracoval strukturu Brynzárny a zkusil víc ujasnit její koncept pro náhodného návštěvníka. Z původních pseudouměleckých rubrik jsem udělal snad o něco jasnější kategorie Kritika, Slavistika a Historie, podle kterých se, doufám, lze v tématech orientovat lépe. Nejzásadnější a nejzajímavější pro mě osobně byla rubrika Kritika, jelikož hudební kritika bylo a je něco, čemu bych se chtěl věnovat a stále více se v tom zdokonalovat. Jakkoli jsem v úvodníčku tvrdil, že se v té rubrice pokusím vytvářet obsah v kontrastu s debilníma a nekompetentníma recenzema, které někdo píše pošupováním svojí zadnice po klávesnici, doteď se v ní objevily jenom dvě kritiky: obsáhlé rozbory Percival a Myrkur. To ale neznamená, že další výtvory nevznikly.

V době vydání první kritiky na pitomou parodii na slovanskou hudbu od polských Percivalů jsem také začal externě spolupracovat s redakcí slovenského internetového webzinu Bes. Za uběhnuvší dobu se mi povedlo napsat a publikovat na zmíněném médiu několik dalších hudebně kritických článků, které jsem ale z důvodu svojí lenosti už nepublikoval sem na Brynzárnu. Další důvod k tomu byl, že formát, ve kterém bych rád prezentoval komplexní a dlouhé rozbory ve stylu Percival a Myrkur, se pro styl zaběhnutého Besu podle mého až tak nehodil, a tak jsem formát původního všestranného rozboru zkrátil a na Bes píšu věci kratší, ve kterých se ale snažím i nadále držet kvalitu provedení a snahu o objektivní posuzování hudby. Beru to v podstatě jako takový další experiment, ve kterém sice píšu kratší žánry, ale zkouším v nich udržet věcnost a podloženost dlouhých kritik. No a teď, když uběhl rok, tu chci udělat jenom takovou malou poznámečku o tom, CO jsem za tu dobu napsal a publikoval na Bes, včetně odkazů a krátkých anotací. Takže prosím:


1. Kobzáři a lyrníci. Potulní hudebníci staré Ukrajiny

Populárně naučný článek o potulných hudebnících staré Ukrajiny. Představuju jejich styl života, nástroje, které používali, svět, ve kterém se pohybovali a historickou roli, kterou sehráli v procesech východoevropských dějin. Obsahuje i příklady dnešních pokračovatelů této tradice a některé přeložené texty jejich písní.



2. Ramchat: Znelo lesom (2020)

Rozbor pagan/black metalového alba slovenského projektu Ramchat. Ramchat je pro mě představitelem toho nejhoršího, co v dnešním tuzemském pagan metalovém subžánru vzniklo: kombinace vysoké produkční kvality, hráčské zručnosti účastníků, marketingových schopností frontmana Hiraxe a nekvalitních trapných textů, oslavujících retardovaný návrat k přírodě a mytickým předkům, to všechno dělá z projektu Ramchat jednu z nejnebezpečnějších kapel pro duševní zdraví posluchačů i kritické myšlení celé společnosti. V rozboru se věnuju především textům a snažím se ukázat, proč přesně jsou špatně napsané. Taky krátce rozebírám retardovanou ideovou pozici kapely.



3. Garmarna: Förbundet (2020)

Krátká glosa ve formátu tradiční recenze, která se věnuje poslední desce švédské Garmarny. Zkouším poukázat na to, jak přesně Garmarna pracuje s lidovým materiálem a proč by to mělo být hodnotné k poslechu.



4. Vinnie Camilleri: Viking Saga Part 4 (2021)

Delší rozbor dílka z internetového žánru "nordic viking music", který popularizovala Wardruna a seriály a hry o vikinském středověku. Na příkladu ubohé Viking Ságy 4 zkouším ukázat, proč je taková hudba nízké kvality a proč neodráží skutečnou tradici a realitu severského života, nýbrž pouze její idealizovanou verzi, která je populární mezi širokým konzumním posluchačem, a navíc je objektivně udělaná hrubě, mechanicky, bez pochopení a grácie.



5. Smorodina Reka: Предвестье (2021)

Recenze na ruský akustický projekt Smorodina reka, který kromě kýče a vyumělkovanosti zahrnuje na své album "tradičních" písní také skladby, které nejsou lidové, ale zlidovělé. Dochází i na hodně obskurní případy, kdy je za "tradiční" song vydávána písnička ze sovětského svazu roku 1933. Vysvětluju krátce, proč nelze zlidovělé písně prodávat jako písně "tradiční" a zběžně načrtávám, v čem spočívá hodnota folklorního materiálu pro umělce, kteří by jej chtěli přepracovat. 

Zároveň jsem si začal víc všímat tuzemské recenzní komunity. V mnohém tu lze (nečekaně) udělat závěr, že plytká většinová metalová komunita odráží plytkost recenzí a diskuze o hudbě na webzinech. Neustále se opakující pseudobásnické nesmyslné kecy, logické díry v textech a neschopnost byť jen minimálně na úrovni pracovat s textem - to všechno jsou zásadní vlastnosti naší amatérské recenzní vrstvy. Budu ji v budoucnu rozebírat i více dopodrobna, prozatím plánuju třeba udílení anticeny za nejretardovanější hudební články roku a uvidíme, třeba se dočkáme i rozhořčené odezvy. Jsou-li totiž kritizováni za svou práci, recenzenti bývají mnohdy i horší než usmrkané mladé kapely. Devět z deseti recenzentů totiž nemá kapacitu na cokoli jiného, než uvažování v dětských kategoriích "líbí-nelíbí".  Za svou práci může být ale kritizován kdokoli, hudebník i recenzent. Já sám v tomto nejsem výjimkou, u každého svého článku s odstupem času narazím na body, ve kterých by se dala argumentace nebo vyjadřování zlepšit a snažím se z nich poučit do příště. Takže, pokud někdo nalezne v mých textech sporná tvrzení nebo divné vyjadřování, které mu nedá spát, klidně mi dejte vědět, rozhodně to ocením a nebudu kolem sebe prskat, jak si o sobě hodně myslíte a vůbec, "co jste dokázali vy".

Tož tak, konec sebepropagace. Příště zase u nějaké teorie, reakce, nebo kritiky. 

Žádné komentáře:

Okomentovat