Obrana humanitního vzdělání: polemika s vysokoškolským pedagogem

Od mého článku o dění na univerzitě uběhlo už několik let, během kterých se mi povedlo i úspěšně dostudovat, ale nezdá se, že by se situace s humanitními obory a vysokoškolským vzděláváním ve společnosti začínala spravovat. Problémy, které jsem tehdy nazval, tedy naprostá odtrženost mnohých vysokoškolských humanitních pracovišť od reality a jejich neochota srozumitelně komunikovat s masovým obyvatelstvem, „intelektuálně vést“ a vzdělávat jej, tyto problémy přetrvávají. Byla by samozřejmě naivita myslet si, že se během pouhých několika let tento trend sám od sebe otočí. Někteří však chtějí úlohu vysokého vzdělávání v humanitních oblastech a její nynější stav obhájit před zákeřnými manipulacemi politiků a hloupostí „normálních lidí“. Zachytil jsem tak nedávno článek na webu a2larm.cz, s názvem „Humanitní obory jsou vstupenkou na pracák a sopky dokazují existenci pekla“, jehož autorem je vysokoškolský pedagog Peter Chvojka. Dnes budu reagovat na pozici, kterou ve svém článku vyjádřil.

Zpočátku chci ale přesně stanovit, v čem konkrétně se naše pozice rozcházejí. Mám totiž zkušenost, že kdykoli je někdo kritizován, velmi často na kritiku reaguje akorát argumenty ad hominem, nebo jinou sofistikou, aniž by se pokusil vůbec pochopit, za co přesně je kritizován a reagoval konkrétně na ten sporný bod. Neříkám, že toto hrozí u osoby Petera Chvojky, ale pro jistotu to chci přesně vymezit. Takže, já souhlasím se základní obecnou tezí, že humanitní obory nejsou zbytečné a mají mnohá praktická využití v životě každého člověka. Souhlasím také, že v dnešní společnosti je přítomna určitá antipatie k humanitním vzdělancům a oborům. V těchto tezích se s Peterem Chvojkou shodneme. Co však kategoricky nemůžu přijmout, jsou argumenty, které Peter povolává k podpoře svých tvrzení. Nesouhlasím, že mýtus o zbytečném humanitním vzdělání je šířen cíleně zákeřnými politiky. Myslím si, že Peterova argumentace, ve které uvádí jednotlivé případy z vlastní zkušenosti a vztahuje je na celek, je velmi slabá. Myslím si také, že tón, který Peter v určitých částech svého článku zvolil, je nepatřičný a ukazuje na Petera jako na samolibého pseudointelektuála a člověka s pocitem nadřazenosti nad běžným obyvatelem, který se neorientuje ve filosofii nebo hermeneutice. Postupně budu reagovat na všechny tyto body.

"Do továrny!"

 

Shrnu teď Peterův článek v krátkém výtahu, pokud si jej chcete přečíst pro kontrolu sami, odkaz je zde. Pokud to správně chápu, tak Peter tvrdí, že humanitní obory jsou ve společnosti neprávem démonizovány jako zbytečné a neperspektivní. Tato démonizace je neopodstatněná, neboť mnoho humanitně vzdělaných lidí je zaměstnaných a například jeho studenti jsou někdy lidé z řemeslnických a dělnických profesí. To, že humanitní vzdělanci jsou zbyteční, je mýtus, který je živen manipulací ze strany politiků. 

Peter ve svém úvodu mluví o tom, že v rádiích technické obory lákají nové studenty „přípravou na praxi a skutečný život“, což jej zlobí, neboť podle něj tím reklama šíří nějaké podpásové mýty. Jde o velmi slabé tvrzení, o kterém samotném by se dalo diskutovat dlouho – např. proto, že slova „praxe“ a „skutečný život“ jsou pojmy v běžné mluvě velmi často skloňovány jen neutrálně, v oblasti vzdělávání a v oblasti technických oborů především. Slova praxe a skutečný život jsou normální neutrální pojmy, které se používají každý den, ne zákeřná propaganda technokratů. Peter tu myslím vidí něco, co v reklamních sloganech ve skutečnosti není – reklama nutně nemusí být nějaká zákeřná taktika, která pomocí propagandistických slovíček typu „praxe“ hodlá démonizovat bezbranné humanitní obory. Petera Chvojku tyto pro něj útočné slogany však ponoukly k obraně humanitních vzdělanců, do které se pouští vzápětí, v odseku „K čemu jsou kunsthistorici na světě?“.

 

K čemu jsou dějiny umění? Anekdota místo argumentu

V něm Peter Chvojka uvádí výroky politiků o tom, že je potřeba rozvíjet technické obory a že humanitní vzdělanci jsou nepotřební. Vyjádříme se o tom za chviličku. Peter dále přechází k anekdotě o tom, jak tato slova tlumočí novým studentům na své VŠ a jak z toho nakonec vyleze přínosná debata. Anekdotický styl argumentace u Petera uvidíme v celém článku a jde o neuvěřitelně slabý způsob dokazování. Na kteroukoli z jeho příhod z vysokoškolského prostředí stačí uvést nějaký vlastní příklad, který by dokazoval opačnou pozici. Například to, že na obor Dějiny umění ve městě XYZ se hlásí ve skutečnosti v 90 % studenti, které dané téma reálně nezajímá a jsou tam jen proto, aby „něco měli“. Nebo že jsem nezávisle na sobě potkal 3 studenty, kteří byli na dějinách umění jen první semestr a pak s tím praštili, protože ten obor k ničemu nebyl, nedával smysl a radši šli někam, kde jim to smysl dávalo. Čtenář nemůže ověřit ani Peterovu pozitivní zkušenost, ani tu mou negativní, protože jsou to všechno jenom náhodné příběhy, které jako reálné důkazy sloužit nemohou.

Citace:

"Silné bylo vyprávění truhláře-rockera. Mizerný žák mizerné základky, pak vyučení, upocená maturita. Po třech letech stereotypního zaměstnání mu došlo, že dle mainstreamového grafu přijde rodina, hypotéka, exekuce, důchod a smrt. (...) Obratem přihlášen, přijat. (...) Studium byla vzpoura proti vlastní tradici, proti předchozím generacím, jejichž čas protekl kolem továrních píchaček a večerních televizních seriálů."

Peter sice uvádí i závěry nějaké statistiky (odkaz i konkrétní čísla chybí), že problémy se zaměstnaností mají většinou učni ze „slabších učňáků“ (co to je?), ale u vysokoškoláků tento problém není. To však v jeho podání nedokazuje nějakou úspěšnost humanitních oborů, neboť nevíme žádné podrobnosti. Pro vykreslení situace bychom měli znát třeba kde se vysokoškoláci zaměstnávají, kolik procent je ve svém vystudovaném humanitním oboru, jaký je poměr mezi technicky a humanitně vzdělanými absolventy, kteří našli práci a mnoho dalších údajů. Peter zatím uvádí na svou obhajobu jakési jedno číslíčko, které může mít spoustu dalších interpretací (netvrdím, že je to číslo lživé nebo špatně interpretované, jen říkám, že jeho argumentace je bolestně slabá).

 

Vztahování situace jednotlivců na celek

Citace:

"Student kulturních studií Václav Brixí nastoupil hned poté, co se vyučil, jako kuchař. (...) '...jsem i po třech letech studia nadšený a vděčný. Potkal jsem řadu úžasných lidí, se kterými se mohu bavit na naprosto jiné rovině, než jsem byl zvyklý. Je to jiný svět.'"

Anekdoty Petera Chvojky o jeho studentech z učňáků, kteří našli zalíbení ve filosofii, nemá smysl rozebírat. Buď jim věříte, nebo ne. Mohl si to klidně i vymyslet a, opakuji, na každý z nich stačí uvést příklad opačného vyznění. Všechny uvedené příklady řemeslníků a učňů, kteří jdou na VŠ, aby studovali dějiny umění nebo literaturu, mají jedno společné: všichni se k tomu rozhodli dodatečně a všichni mají vlastní, individuální motivaci. To znamená, že jejich studium je pro ně a pro jejich osobní rozvoj a práci. Promiňte mi, ale na tohle nepotřebujete chodit na VŠ. Na tohle máte odpovídající literaturu, která vás může vzdělat. Také je s tím spojen problém, že pokud to těmto lidem vyhovuje a je to pro ně osobně přínosné, tak je to samozřejmě v pořádku, jenže společnosti s tímto přispějí jen minimálně (ne všichni, samozřejmě). Pro „debaty nad texty filosofů“ nepotřebujete chodit na výšku. Toto všechno mohou být jen nějaké marginální příklady jednotlivců, kteří dělají něco proti proudu, výjimky potvrzující pravidlo. Tezi o tom, že „humanitní obory produkují velké množství nepotřebných lidí“, to nerozbíjí, Petere. Když někdo poukazuje na masový a obecný problém, říct mu na to, že v případech A a B to tak není, je slabou argumentací. Např. takto:

Anekdoty a historky o učních, kteří se konečně našli na výšce na zajímavém humanitním filosofickém oboru, nemůžeme brát v úvahu jako cokoli víc než pouhou subjektivní ilustraci. Musíte přijít s něčím lepším. Třeba se statistikou, nebo nějakými konkrétními výstupy, které by ostatní přesvědčily o užitečnosti humanitních oborů. Zatím se tak nestalo. Jakkoli by název podkapitoly „K čemu jsou Kunsthistorici na světě“ mohl čtenáře navést, že zde bude nějak komplexně zodpovězena tato častá otázka o užitečnosti historiků umění, jediná odpověď, které se nám dostalo, zní: „No, protože někoho to baví!“   

 

Mýtus o nepoužitelných vzdělancích – odkud se bere

Citace:

Většina lidí vůbec netuší, co a jak se učí na humanitních fakultách, často neviděli jediného učitele, studenta, přednášku, ale mají jasný názor. Odkud ho vzali? Z příběhů, kterými je ověšen náš kulturní prostor. Z mýtů, které nám vytrvale distribuují politické a ekonomické elity. Namluvit společnosti, že kulturně vzdělaní lidé „zatěžují republiku“ svou nepraktičností a nepoužitelností, je ukázkový mýtus. Jeho skutečnou motivací je touha po mocenské manipulaci a kategorizaci lidí připomínající třídění dobytka.

Poté, co Peter subjektivními zážitky „dokáže“ užitečnost humanitních oborů, se posouvá k následujícímu tématu: nepoužitelnost humanitních vzdělanců je mýtus, uměle vkládaný do hlav přihlouplého obyvatelstva. Tuto svou myšlenku Peter nijak nedokazuje. Rád bych se zeptal, odkud tato informace, že politici se snaží obyvatelstvo zákeřně „dělit jako dobytek“, pochází? Kde je mechanismus této manipulace? Dostaneme zase jen náhodné citáty náhodných politických osobností, kteří ve skutečnosti říkají cokoli, jen když se jim to zrovna hodí? A proč to politici dělají, jaký by z toho měli prospěch? Třebaže manipulace a populismus tu nepochybně mnohdy je, nemyslím si, že jde, jako v Peterově podání, o zákeřný a lstivý plán, jak urvat moc.

Jediné, čím by Peter mohl své tvrzení o spiknutí politiků a ekonomů reálně podpořit, je tradiční myšlenka o zákeřných mocipánech, kteří realizují staré dobré „rozděl a panuj“, démonizují jednu část obyvatelstva (zatímco sám Peter samozřejmě nic takového ve svém článku nedělá) a jejich motivace je čistě abstraktní subjektivní „touha po moci“, nebo podobný pohádkový nesmysl. Mýtus je ve světě Petera Chvojky, jak se zdá, nasazován buď uměle seshora, nebo je to prostě nějaká taková věc, která poletuje vzduchem a usedá jako bájná antická fúrie na hlavy nebožáků, aby jim zamlžila uvažování. Vyvrátím ale rovnou obě tyto interpretace.

Myšlenky se v lidských hlavách neobjevují z ničeho nic, kouzlem nebo božím vnuknutím. Objevují se v reakci na okolní prostředí. Stav společnosti a jednotlivce (Peter nepochybně ví, že tomuto se ve filosofii říká bytí) ovlivňuje způsob, jakým myslíte (tzv. vědomí). To platí pro všechny – pro politiky, zedníky, inženýry, lingvisty i kunsthistoriky. Pokud se ve společnosti objevuje mýtus o nepoužitelnosti humanitních vzdělanců, pak tento mýtus pramení z rozporuplných skutečností každodenního života obyvatelstva. Je tedy nutno zanalyzovat, co vyvolává takový pohled na svět a jaké konkrétní okolnosti tomu svědčí. Možná, že se člověk v dnešní společnosti cítí odtržen od druhých. Možná, že pociťuje každodenní nespravedlnost, které je v dnešním systému vystaven. Možná, že dnešní systém produkuje hodnoty, které neodpovídají skutečným potřebám společnosti, člověk to cítí a snaží se přijít na to, kde je chyba. Je celá řada příčin toho, proč je na dnešní humanitně akademický stav ve společnosti nahlíženo často negativně. V neposlední řadě jednou z nich může být také přehlíživé a okatě arogantní chování některých intelektuálů vůči méně vzdělaným spoluobčanům. Peter nám zatím místo nějaké komplexnější analýzy, nebo zásadního postřehu, hodného vysokoškolského pedagoga, nabízí jednoduchou pravdu, že „politici manipulujou lidma a lidi jim věřej“, aniž by to navíc dokázal něčím silnějším než náhodnými citáty náhodných jedinců. Ano, samozřejmě, že někteří politici tohoto ovzduší využívají k vlastním cílům a mohou kunsthistoriky démonizovat, ale jejich prohlášení by ve společnosti rozhodně nenalezla odezvu, pokud by jim situace a materiální podmínky té společnosti neodpovídaly. Kdyby u nás začali dva nebo tři politici do veřejného prostoru pouštět třeba prohlášení, že jíst psy je naprosto normální a užitečné, začalo by si to obyvatelstvo hromadně myslet? Těžko, protože naše kultura je nastavená jinak, nemáme reálný důvod si začít myslet, že jíst psy je v pohodě. Lidi by si zaťukali na čelo a žili dál. Muselo by se změnit naše okolí a naše bytí (řekněme, že by nastal častý nedostatek potravin a dlouhodobé přemnožení pouličních psů), abychom na takovou manipulaci reagovali pozitivně (naše vědomí by se změnilo, jako reakce na změnu našeho bytí).

"Zednáři přilévají do vodky normálnímu chlapovi různou chemii
a GMO, aby se z něj stal debil a buzerant."

 

Humanitní obory a dnešní společnost

Dnešní negativní vnímání humanitních oborů a humanitních vzdělanců mezi „běžným obyvatelstvem“ má zatím své konkrétní příčiny. Peter správně podotýká, že „většina lidí vůbec neví, co a jak se učí na humanitních fakultách“ a vyčítá té samé většině to, že se pokouší v situaci sama neúspěšně zorientovat (ony pověstné dotazy „proč bych to měl platit“). Petere, za to, že lidé nikdy neviděli jediného studenta, přednášejícího, nebo neví, co a jak se na fakultách učí, za to můžete mimo jiné i vy sám. To vy se svými kolegy jste nebyli schopni rozšiřovat mezi „manipulované“ obyvatelstvo pravdu o svém povolání. To vy jste selhali v tom, abyste vysvětlili běžnému člověku, proč je důležité vědět o dějinách umění a jaký přínos to pro něj může mít. Za to, že vás politici démonizují a někteří jim přitakávají, si můžete sami, svou arogancí, svým schováváním se v univerzitních budovách, svou intelektuální izolovaností od obyvatelstva, svým arogantním přístupem ke svým oponentům a neschopností (nebo nechutí) přesvědčit ono obyvatelstvo o tom, že humanitní obory řeší věci spojené i s jejich konkrétními životy a jsou aplikovatelné tady a teď. Mluvil jsem před chvílí o tom, že samo naše okolí svědčí mýtu o zbytečnosti humanitních vzdělanců. Nuže tedy, Petere, řekněte mi: jaké populárně naučné časopisy vydává vaše katedra nebo fakulta? Jaká internetová média zaměřená na popularizaci vašeho vědeckého odvětví má na svědomí vaše pracoviště a vaši studenti? Kde popularizujete u běžného člověka idey kritiky umění, estetiky, literatury…? Kde se může běžný obyvatel, zákeřně zmanipulován zlým politikem, setkat s vaší reálnou prací, která by mu byla srozumitelná a k užitku? Jaké jsou vaše výstupy, Petere?

Vaším výstupem je článek na A2larm.cz, ve kterém se vysmíváte obyvatelstvu, že je zmanipulované politiky, a že je hloupé, protože neví, co se děje na univerzitě. Zároveň se ve svém článku divíte, že na vás lidi z továren a dílen hledí s nevraživostí, zatímco vy máte zabořený nos do Barthese a snažíte se pomocí této (většině lidí naprosto neznámé) autority argumentovat vaši vytříbenou pozici intelektuálního světáka. Jediný, koho takto přesvědčíte, jsou ti, kteří s vámi souhlasili už předem. Přesvědčovat masové obyvatelstvo musíte popularizací vašeho odvětví. U lidí, zaměstnaných ve výrobě, totiž člověk vidí konkrétní výstup: stůl, auto, dům. Jaký konkrétní výstup vidí u vás? Co jim dává vaše samolibá sofistika a nesrozumitelné filozofování v univerzitních halách? Pokud se divíte, že vás lidé nechápou, tak se zkuste podívat ven z fakulty a předat základní myšlenky Rolanda Barthese dělníkům ze stolařství odnaproti. 

Některé úryvky z Peterovy debaty o jeho článku na jeho profilu na FB. Výsměch oponentům
 je zde ještě bezuzdnější: kdo s ním nesouhlasí, je hlupák, zabedněnec a kolovrátek.
Také tvrdí, že "podal očité svědectví" - což jsou subjektivní anekdoty, a že podal
"oficiální data výzkumů". Zatím v článku máme jen zmíněná jména, bez jasných hodnot
nebo interpretací. Racionálně argumentovat pro něj také asi znamená vycházet z 
idealistického předpokladu, že mýtus se v hlavách politiků bere odněkud z vakua.
Nesdílím tuto koláž proto, abych jej shodil, nebo diskreditoval. Chci ale uvést kontext,
ve kterém autora osobně vidím, abyste si nemysleli, že mé závěry o jeho arogantních
výrocích jsou smyšlené, nebo přehnané.

Dnešní humanitní obory neplní funkci, kterou by od nich společnosti očekávala. Zejména ve více abstraktních oblastech, jako je filosofie, literární věda a dějiny umění je humanitní mysl dneška naprosto odtržená od reality. Profesura a studentstvo si řeší svá malá úzce zaměřená témata, nemají sebemenší potřebu hledat pravdu nebo mít reálný výstup, ihned užitečný běžnému obyvateli (např. rozlišování mezi kvalitní a nekvalitní literaturou a filmem, co to vůbec je umělecká tvorba, jak vnímáme umění apod.), natož aby takové výstupy populární formou chtěly zprostředkovávat vně zdí fakult. Pokud by chtěl někdo namítnout, že obyčejný člověk nemá zájem o abstraktní věci a idey, tak to je naprostá iluze, jelikož popularita nekvalitní brakové literatury a kýčovitého umění, ezoteriky, alternativních náboženských směrů, alternativní historie a podobných nesmyslů je dnes velmi vysoká. Lidé mají zájem o věci, které nejsou spjaty nutně jen s hmotnými statky. A kde jste vy, humanitní vzdělanci? Ve veřejném prostoru lze koupit nepřeberné množství časopisů, které se tváří jako „populárně naučné“ a často zatím propagují lživé a fantaskní výmysly o dějinách, kultuře a vědě. Kde je váš výstup, vaše snaha zapojit se do života společnosti?

A když se náhodný zástupce sprostého lidu zeptá „Proč bych jako měl platit nějaké humanitní vzdělance, když ani nevím, co dělaj?“, tak se mu Peter Chvojka zvysoka blahosklonně vysměje, označí ho za zmanipulovaného blbečka, který by měl jít dále přehazovat štěrk a vrátit se teprve tehdy, až uzná pravdu pravdoucí, tedy, že humanitní vzdělání je správné a užitečné. Petere, proboha, ti lidé se vás ptají proč, tak jim na to odpovězte a neurážejte je!

Naprosto nesouhlasím s pohrdlivým tónem, který Peter Chvojka místy používá ve svém článku. Obyvatelstvo nazývá přezíravě „národem inženýrů a tzv. selského rozumu“, „normálním českým člověkem“, „strašně velkým nechápavcem“, „boomery“. Ponižuje lidi z výroby, „jejichž život protekl kolem továrních píchaček a večerních televizních seriálů“. Ano, on je přeci inteligent, on je přeci vysokoškolský pedagog, tak si přeci může dovolit nepodložené povýšené komentáře na adresu ostatních lidí. Ale dobře, někdy se vysmát někomu za hloupost nebo namyšlenost je v pohodě a všichni to čas od času děláme. Ironií osudu je však to, že se tu uráží právě lidé, které by v ideálu měl Peter Chvojka chtít přetáhnout na svou stranu. S použitím takového přezíravého tónu se mu to však nikdy nepovede, naopak bude dál platit u mas za arogantního přechytračelého profesůrka, který se schovává na katedře a z nějakého jim neznámého důvodu je placen z jejich peněz.

 

"Život, to je složitá věcička"

Argumentace Petera Chvojky přesně odpovídá dnešnímu stereotypu o intelektuálovi odtrženém od reality. Na mýtus o zbytečnosti humanitních vzdělanců Peter Chvojka nebyl schopný odpovědět ničím jiným, než náhodnými subjektivními anekdotami a křikem, že „humanitní obory JSOU užitečné, tak buďte ticho a nechte nás v klidu!“ Na komplexní systémový problém dnešního humanitního vzdělání dává doktor Chvojka jasnou odpověď: jde o zákeřnou manipulaci ze strany politiků a uměle rozdmýchávaný mýtus, kterému hloupé obyvatelstvo věří. Jde o naprosto úzkoprsý výklad dnešní situace, založený jen na povrchním pozorování a idealistické představě, že mýty se berou odněkud ze vzduchu a oblbují lidi. Pokud si toto Peter Chvojka ve skutečnosti nemyslí a já to špatně interpretoval, pak se omlouvám, nicméně jeho článek přesně takto vyznívá. Stojím si však stoprocentně za tím, že aby se obyvatelstvo přestalo stavět k humanitním oborům s opovržením a nedůvěrou, je potřeba použít naprosto jiný tón a naprosto jiný styl argumentace. A hlavně také vylézt z útulného kabinetku a pokusit se dělat aktivní populárně naučnou práci, kterou by to samé obyvatelstvo mohlo ocenit.

Je rovněž velmi možné, že mi na mé uštěpačné výzvy o tom, "kde jsou výstupy humanitních oborů", Peter Chvojka sám, nebo někdo jiný odpoví a odkáže mě na nějaké aktivity a projekty leterárněvědných nebo filosofických fakult, které mi nejsou známy a které tu funkci popularizace výše zmíněných vědných oborů opravdu plní. Stane-li se tak, potom můj ironický tón v některých částech mojí reakce bude nemístný. Faktem však zůstane, že Peter Chvojka nic podobného ve svém článku na obranu humanitních oborů neuvedl a z blíže neznámého důvodu se omezil jen na historky z univerzity, odkaz na statistiku bez kontextu a opájení se citacemi náhodných myslitelů, bez kterých se správný filosof ve svých článcích dnes obejít nemůže, neboť, když citujete nějakou osobnost, tak to z vás přeci automaticky dělá sečtělého člověka.  

 

*    *    *    *    *    *    *    *    *    *     

Humanitní obory jsou vstupenkou na pracák a sopky dokazují existenci pekla
Obrázky jsou od ruského malíře Vasji Ložnika.
Autorem ilustrace s duelanty je Richard Hook.
Autorem Smrti Sokratovy je Jacques-Louis David.