Úvodní slovo bych chtěl věnovat náhodnému čtenáři, který s moravským hnutím za emancipaci a samostatnost upřímně sympatizuje. Jakkoli se to může zdát nepravděpodobné, poté co jsem po „hodnotách Moravy“ nejednou šlapal – já si uvědomuji a chápu motivy, které vás vedly k tomu, že hledáte východisko u Moravanů. Nemyslím si, že jste přirozený hlupák nebo hlupačka, že máte nedostatečné mentální schopnosti, nebo že jdete tou „nesprávnou cestou“, odlišnou od „správného názoru“. Lidé v naší republice jsou fantastičtí organizátoři, zruční řemeslníci, bystří myslitelé i milující rodiče a děti. Život ale není vždy jednoduchý a různé problémy, které cestou potkáváme, nás posílají určitým směrem a běžný člověk má jen málokdy čas a energii na to, aby se zastavil, zamyslel se a zhodnotil to, kam jde, nebo kde se to ocitl. Myslím si ale, že moravská emancipační hnutí nepřinášejí odpovědi na vaše problémy, s kterými se dnes potýkáte. A myslím, že se k Moravanům utíkáte proto, že nedisponujete potřebným množstvím informací a odstupem – ne proto, že jste blbí nebo něco takového. Nedostatek znalostí však lze snadno vyřešit. Berte tedy tento článek jako mou upřímnou snahu vás přesvědčit o mé pozici. Pokuste se zhodnotit mou argumentaci racionálně a reflektovat ji uvnitř i kolem sebe. Pokud s něčím ve článku nebudete souhlasit, můžeme o tom mít přínosnou debatu v komentářích. Na úvod bych tedy rád shrnul: nechci teď psát hejt, ale upřímně argumentovat proti moravskému nacionalismu z pozice racionality a zdravého rozumu. Tak tedy…
Moravský nacionalismus se dá rozebírat z mnoha stran. Moje 3 roky staré články byly jednak výsměchem… ale zároveň i „konstruktivní kritikou“ na téma „co dělat, aby to fungovalo“. Poslední článek z letošního ledna byl už ale přímo kritický (v negativním smyslu), neboť jsem pocítil potřebu s moravským patriotickým panáčkováním zatočit definitivně. Co naplat, ono se to sčítání lidu opravdu blíží a co kdyby se náhodou povedlo důvěřivého občana přetáhnout na moravanskou stranu, nebo jej vyděsit smyšlenými nepravdami, aby se nakonec opravdu masově zapsal jako moravská národnost a jako moravsky mluvící člověk? Jeden článek na toto téma ale stále není dostačující, a tak se k problému vrátím ještě naposledy. Existuje totiž ještě jedna strana věci, ze které jsem doteď podrobněji nenahlížel, a tou je politologie a mezinárodní a historický kontext.
knězi a publicistovi Janu Hanákovi, který nám zopakuje
hlavní myšlenku politické koncepce národa.
1. O nacionalismu obecně, o jeho termínech, o "politických národech"
Je třeba si hned na začátku ujasnit pár pojmů, které se v této debatě často používají a ve skutečnosti mají v hlavě běžného obyvatele poměrně rozmytý význam. Za svých dřívějších intelektuálních let jsem se pokoušel najít uspokojivý výklad světa kolem nás v nacionalistické ideologii. I když jsem během poslední doby od tohoto politického směru upustil, pořád budu poměrně bez problému schopen jeho základní termíny definovat. Tak tedy, abychom byli všichni na stejné vlně a odhodili romantické představy o tom, co je to národ, stát atd.:
- Nacionalismus: politická ideologie, která v morálních, organizačních a sociálních otázkách akcentuje „národní zájmy“. Zjednodušeně: co je dobré pro národ, je dobré i pro jedince. Zájmy jedince musí ustoupit národním zájmům. Společnost se prý skládá z jednolitého celku, z národu, přičemž národnost je hlavní měřítko každého člověka.
- Patriotismus / vlastenectví: Pozitivní vztah člověka ke svému státu nebo národu. Nejde o politickou ideologii, patriotem může být člověk nejrůznějších ideologických názorů. Pojem se dá vyjádřit romantickým „mám rád svoji zemi“.
- Stát: Instituce, kterou si společnost vytvořila na určité etapě svého vývoje. Stát zastává funkci „regulátoru“ vztahů ve společnosti. Nejde o automatickou věc, která by tu byla odjakživa. Stát si vytváří lidé sami – je to konstrukt, nástavba, mechanismus. V žádném případě to není to samé co národ a existence národa automaticky nepředpokládá existenci národního státu.
- Národ: Lidstvo se dělí na skupiny podle různých kritérií. Jedno z takových dělení je etnologické: na národy. Správnější by měl být termín etnos, jelikož národ je mnohoznačný a ideologicky zatížený. Etnos lze definovat jako skupinu lidí, kteří sami sebe definují ve vztahu ke svému okolí jako „my a ne my“. Jiná dělení národů (etnosů) jsou zavádějící a nedostačující (je tam těch bodů víc v té definici, kterou používám já, ale tohle pro naše potřeby stačí). Národy samy se taky vnitřně dělí do různých menších struktur, tzv. subetnosů (oblastních, jazykových apod.). V ČR takto máme český etnos a např. subetnosy Jihočechů, Pražanů, Ostravanů, Valachů, Moravských Slováků atd. Tyto skupiny nejsou národy, jsou to části národu.
V rámci samotného nacionalismu existují samozřejmě nejrůznější názory na to, jakým způsobem by se „národní“ zájmy měly bránit (liberální, fašistické, libertariánské atd.). Který z těchto směrů nakonec v případě úspěchu daného nacionalistického cíle zvítězí, závisí na historickém vývoji a aktuální situaci uvnitř státu i kolem něj. Například úspěch nacionalismu českého a slovenského vyústil ve 20. letech v liberální Československo. Úspěchy nacionalismu na Ukrajině v téže době vyústily v liberální i fašistické státy, které nakonec nebyly úspěšné a byly překonány socialistickými hnutími uvnitř i vně Ukrajiny. Výsledky můžou být různé. Takže i když jste jakoby formálně liberál, můžete být zároveň nacionalistou.
Teď k samotné funkci politické koncepce národu. Kromě toho, že jde většinou o snahu vyhnout se palčivé otázce „kde teda začíná a končí moravský národ?“, tedy vyhnout se obrovské práci, kterou s sebou nese etnicko-jazykové budování národa, je politická koncepce Moravany také prezentována jako novátorský a liberální přístup k problematice. Lidé, kteří za tuto myšlenku brojí, většinou tvrdí, že jde o „správné pochopení nacionalismu“, že etnická definice národa povede ke krveprolití, ale politická definice ne. Mají představu, že pokud bude národ definován politicky, nedojde v budoucnu k etnickému útlaku a čistkám. Jde o naivitu a ignorování historických faktů – není divu, že taková tvrzení jsou vždy podepřena jen několika náhodnými citáty zneuznaných intelektuálů pochybné pověsti a ničím jiným. Abychom to pochopili, pojďme si rychle načrtnout historické základy a vývoj nacionalistické ideologie. Já totiž nevystavuju svůj článek výhradně na náhodném efemérním citátu jakéhosi marginála Jiřího Gruši (v klidu, taky jsem neměl ponětí kdo to je), milý Jane Urbane.
Možná by vás, pane doktore, zajímalo, že jazyk nestojí
na místě, ale dynamicky se vyvíjí. Čeština existovala navíc i před
Kralickou Biblí, čím třeba psal takový Jan Hus, hm?
Jazyk Bible Kralické je vzat jako výchozí materiál, ale
byl dále během mnoha let přepracováván a aktualizován.
Absence většího nářečního celku v okolí Přerova je vyvolána
blízkostí velkého průmyslového a společenského centra:
Olomouce. Knížka sama od sebe nezpůsobí rozšíření jazyka.
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál, nelezte do lingvistiky,
které evidentně nerozumíte, pane doktore.
Nacionalistická ideologie se v historii lidstva objevuje až někdy v 19.-20. stol. Jak je to možné? Vždyť už ve starověku a středověku existovaly i národy, i státy! To to nikoho prostě nenapadlo…? Všechno má samozřejmě své materiální důvody. Nacionalismus totiž přichází v době, kdy je potřeba změnit společenské vztahy – místo feudalismu přichází kapitalismus. Nacionalismus byl pozvednut jako prapor v boji proti feudálnímu útlaku – Rakousko-Uhersko, Francie, Rusko, Německo, USA… Všechny tyto státy si takovou změnou prošly a některé ji nepřežily (pokud byla vládnoucí aristokracie příliš tvrdohlavá, jako v R-U nebo v Rusku). Nacionalismus sloužil (a slouží dodnes) jako ideologická zbraň v boji za vlastní zájmy. A je jedno, jak národ definujete. Etnicky definované národy se většinou nacházely v pozici utlačených (Češi, Slováci, Ukrajinci), politicky definované národy bývají národy většinové (Francouzi, Britové, Američané). Politický národ je snaha většinové vládnoucí skupiny zadupat do země emancipační tendence místních menšin (Bretonci ve Francii, Irové v Británii). Politický nacionalismus neodvrátí rasismus, neodvrátí šovinismus, neodvrátí fašismus. Je to dokázáno. Zeptejte se Aboridžinců, Indiánů, nebo národů Afriky a Asie. Etnické čistky, války a konflikty se staly, nehledě na správnou, politickou koncepci národa. Jakékoliv idealistické výklady této koncepce jako „správně“ a „špatně“ pochopené jsou naprosto mylné a manipulativní. Historický vývoj jasně ukazuje, jak a k čemu byl nacionalismus používán, jak funguje a co s sebou přináší. To vám ale moravanští intelektuálové neřeknou, protože se jim to nehodí do krámu (a hlavně oni samozřejmě přece nejsou žádní nacionalisti, tak proč by to měli jako řešit).
1. světové války samozřejmě nevyvolával nenávist k jiným
národům, nedehumanizoval je, ani neponoukal k násilí...
2. Jaká řešení může politický nacionalismus nabídnout?
Takže budou-li Moravané definováni politicky a v ústavě ČR se objeví kouzelné slovíčko o moravském národě, jaký vliv to může reálně mít na život běžného občana? Protože změna slovíčka je pouhý administrativní akt, nemající sebemenší význam na materiální život, který nás všechny obklopuje.
Jaké řešení mají moravští nacionalisté na sociální problémy dneška? Jaké moravské řešení mohou nabídnout na problém nezaměstnanosti? Jaké moravské řešení má problém šířící se narkomanie? Jaké moravské řešení má problém zdravotní péče? Jaké moravské řešení mají ekologické problémy?
ve školství, paní učitelko? Jaké moravské řešení mají
problémy v IT sektoru, pane programátore?
A co třeba politika? Jaké moravské řešení má problém střetu zájmů v politice? Jaké moravské řešení má problém neefektivity aktuálního řízení státu, kterou vidíme kolem sebe v kontextu koronavirové krize? Jak by se moravský stát mohl efektivněji bránit krizovým situacím, než ten současný český? Jak moravsky vyřešíme postupnou devalvaci vzdělání a úpadek vědecké práce v některých oblastech?
Jediná politická změna, kterou byli moravští nacionalisté schopni za svou ubohou existenci vyplodit, je návrat k zemskému zřízení, tedy středověkému systému samosprávy, který by lidem nějak zázračně umožnil žít lépe. Nikdo nikdy nedokázal (vyveďte mě z omylu), že zemské zřízení by mělo pozitivní vliv na ekonomiku, ekologii, sociální podmínky a vůbec na život občanů země! Takže pokud by se Moravanům povedlo prosadit zemské zřízení, tak všechny problémy, které máte dneska, vám zůstanou, ale zato můžete být hrdí, že „jste na svojem“ (mimochodem krásná demonstrace jedné slepé uličky nacionalistické ideologie). Pokud jde o problém centralizace, tak ten lze v klidu řešit na půdě čistě administrativní, v rámci dnešní ČR. Nejde o problém národa. Jde o problém řízení státu, na to nepotřebujete národní střet. Když chcete řešit ekonomiku nebo administrativu, tak řešte ekonomiku a administrativu. Proč je vaše odpověď na případný strukturní problém „je potřeba se oddělit a pak to vyřešit“?
Přesouvat aktuální problémy, které můžeme dneska všichni mít, na půdu nacionalismu, je naprostý nesmysl. Nacionalismus (a hlavně ten moravský) nenabízí dnešku NIC. Nemá pro vás žádné řešení. Všechny problémy, ať už sociální, politické, nebo ekonomické, se dají řešit na poli aktuálního českého státu. Nemá pražádný smysl vykřikovat o tom, že cesta ke zlepšení situace je v osamostatnění se od zlotřilého Česka. Když měli podobné požadavky (samostatný stát) nacionalisté čeští, slovenští, nebo ukrajinští před sto lety, tak to mělo za sebou i konkrétní progresivní motiv: Rakousko-Uhersko i carismus v Rusku byly zkostnatělé opresivní polofeudální státy, ve kterých bylo potřeba provést demokratické reformy, aby státní zřízení odpovídalo tehdejší společnosti. Jaké pokrokové změny nese naší společnosti moravský nacionalismus dnes? ŽÁDNÉ. Chcete změnit společenský model? Ne, všechno zůstane při starém, akorát to najednou zázračně bude abstraktně „naše“.
Jediné pokrokové změny, které si Moravané myslí, že přinášejí, je abstraktní etnická spravedlnost. Jde hlavně o trapný boj s názvy: co se nachází na Moravě, ale v pojmenování má slovo český, musí být přejmenováno. Je-li v encyklopedii myslitel XYZ uveden jako český, ale narodil se v Brně, musí být informace neprodleně uvedena na pravou míru. Jakmile jsou tyto lidové pokusy o „úpravu“ dějin a reality zmařeny editorem, redaktorem, nebo vědeckým kolektivem, zodpovědným za podobu a serióznost daného média, tak Moravané začnou všude křičet, že jde o úmyslné zamlčování pravdy, o úmyslné vytlačování moravského národa z dějin a o krádež pozitiv u Moravy. Nedělám si legraci, spousta Moravanů reálně opravdu věří, že existuje nějaké české spiknutí, nějaká organizovaná česká snaha o zamlčení, vyhlazení, nebo ukradení všeho původně moravského. Jde o největší idiotismus, který moravští patrioti pěstují: víra v to, že Češi utlačují Moravany na etnické, jazykové a historické úrovni. Toto je naprostý nesmysl! Ukažte mi nějaké zákony, které by stanovovaly etnicky zatížené tresty! Odkažte mě na případy, kdy za stejné provinění dostal Moravan tvrdší trest než Čech! Odkažte mě na konkrétní případy, kdy čistě na základě „etnické nepohodlnosti“ odmítla státní struktura někomu vydat dílo, povolit vystoupení? Kdy český stát omezoval Moravany v podnikání, v přístupu ke vzdělání, v přístupu ke zdravotní péči? V ČR neprobíhá žádná genocida ani utlačování moravského národa! Ti, kdo si to myslí, jsou naprostí blázni, žijící někde ve své vlastní hlavě! Mimochodem, víte, kdo ještě v dějinách věřil ve spiknutí jedné etnické skupiny? Hm, kdo jen to byl? Kdo věřil, že všechno ovládají vousatí a nosatí religiózní mužíci? Vytvoření si fiktivního nepřítele jde ruku v ruce s fašistickými tendencemi v každé společnosti a kdo se hrdě hlásí k moravanství s vírou, že Morava je utlačována Čechy, se v jádru neliší od následovníků fašistických směrů, kteří odsuzují celý kolektiv na základě jejich etnického pozadí a pěstují k nim zoologickou nenávist.
čechistického spiknutí proti Moravanům!
Ve skutečnosti tyto nacionalistické blafy běžného člověka od řešení reálných problémů naopak oddálí, neboť se nebude zabývat vytvářením pracovních míst, ani bojem s drogovou závislostí mládeže tady a teď, ale bude se snažit bojovat za efemérní národní zájmy, za vytvoření bezpečného moravského ráje, ve kterém teprve potom budeme přemýšlet, jak to či ono udělat. Nacionalismus je v aktuální situaci slepá kolej, odstoupení od reality, eskapismus v politice. I přes toto všechno je nacionalismus fenoménem, který má v tom dnešním světě svou konkrétní, i když poměrně zvrácenou funkci. Poslyšte tedy, k čemu může vaše prázdné moravěnkování na sčítání lidu a na politických platformách přivést:
3. K čemu je nacionalismus používán a jaké je jeho logické vyústění?
Všechny nacionalistické kroužky ve všech stabilních státech dneška se nacházejí na okraji společnosti, neboť nacionalismus v 1. polovině 20. stol. už vyčerpal svůj progresivní potenciál a v podmínkách pozdějších dob jednoduše není aktuální. Čas od času ale nacionalisté náhle vystupují ze stínů a stávají se aktivními činiteli rychlých změn i dnes. Třeba nacionalistické hnutí Ukrajiny tak bylo před 7 lety použito v aktivní snaze změnit rozložení sil v Ukrajinském státě. Pod protiruskými hesly se nacionalistům v Kyjevě povedlo s podporou zahraničních tajných služeb během Euromajdanu uchopit moc do „svých“ rukou (ve skutečnosti byli jen použiti jednou skupinou ukrajinské oligarchie v boji proti druhé skupině). Co následovalo, byla občanská válka, trvající po dnešní den. Nacionalismus ji přímo nezpůsobil, ale byl použit jako nástroj na cestě k ní.
Vznik jakýchkoli politicky definovaných národů uvnitř již existujícího státu povede směrem k separatismu. Tato tendence může zůstat velmi dlouho na okraji společnosti. Jenže je potřeba si uvědomit, že nikdo nežije jen tak ve vzduchoprázdnu, svět je globalizován a zájmové skupiny finančního kapitálu jej bedlivě pozorují. Můžete si tady hrát na Moravany jak chcete, můžete si politicky definovat kolik národů chcete, ale jakmile dojdou dějiny k bodu, ve kterém bude potřeba přerozdělení zdrojů, nové rozložení sil v Evropě… pak budete použiti. Bude-li potřeba rozbít Českou republiku na menší celky, které si mezi sebou rozdělí vládnoucí skupiny oligarchů, pak stanete prvními v řadě: vy, moravští vlastenci. Mezinárodnímu kapitálu je totiž jedno, koho použije ve svých zájmech. Čím si myslíte že argumentovaly neškodné politicky definované národy Francie a Británie na začátku 1. světové války? Politicky orientovaným nacionalismem, obranou vlasti – a ve skutečnosti šlo o obranu zájmů úzké skupiny lidí. A dnes? Když bylo třeba přerozdělit sféry vlivu (tzv. vyvážet demokracii), tak světový kapitál luskl prsty a rozdrtil Libyi, Sýrii, Irák. Destabilizoval Ukrajinu, Gruzii, Arménii. Takže jednoho dne, jestli dojde k takové potřebě, Morava, vaše milovaná Moravěnka, se může stát příští Libyí nebo Doněckou lidovou republikou. Spolu se svými spoluobčany budete mrznout a umírat v zákopech, budete se schovávat ve sklepech před dělostřeleckou palbou, budete banálně shánět dřevo, jídlo a oděv na zimu – a to všechno zdánlivě ve jménu nového samostatného moravského státu, který vám nakonec ani nebude schopný dát řešení na vaše problémy. A ve finále bude stejně vše rozděleno mezi zájmové skupiny velkých vlastníků a běžný obyvatel – vy – za krveprolití a svou snahu o abstraktní ráj nedostane absolutně nic. Celé lidské dějiny 19., 20. i 21. stol. nás učí tuto lekci, takže až půjdete a na tom sčítání lidu budete hrdě uvádět tu svoji přeci čistě neškodnou, mírumilovnou moravskou politickou národnost, vzpomeňte na to, co jsem teď napsal. I vy, tímto svým malicherným činem, umožňujete budoucím zájmovým skupinám rozpoutat na našem území nesmyslnou válku za přerozdělení světa. Myslete. Jak kdysi někdo trefně řekl: neumíte používat svou hlavu, proto budou jiní používat vás.
nikdy nesdělují PROČ bychom se měli přihlásit
k moravské národnosti a jazyku. Sdělují nám
pouze ŽE se přihlásí k moravské národnosti
a jazyku.
Takže na závěr to shrňme. Obě koncepce nacionalismu, etnicko-jazyková i politická, jsou produkty konkrétní doby a konkrétních potřeb společnosti. Pokrokové myšlenky, které nacionalismus v té či oné podobě kdysi nesl, už dnes nejsou aktuální a nacionalismus reálně nenabízí Moravě efektivní řešení na problémy dneška. Patriotem může být člověk i bez nacionalismu a hloupých politických požadavků, plných prázdných hesel a politické korektnosti. Lidé, kteří se snaží masy zmobilizovat ve jménu „politického“ moravského národa, tak činí z vlastního idealistického zaslepení a z vlastní bezradnosti v dnešním informacemi přehlceném světě. Často jsou to manipulátoři: nesnaží se vám prezentovat informace nebo argumentaci, ale přinášejí vám jakoby „šokující pravdu“, kterou vám ve škole a novinách zatajovali. Ve skutečnosti jde jen o další pokusy úzké místní elity bránit své ekonomické zájmy, jako tomu bylo vždy. Konkrétní osobnosti, které vás k národnostní emancipaci vyzývají, jako Jan Hanák, Tomáš Kočko, Petr Ulrych a další umělci a intelektuálové, si ani neuvědomují možné následky svého počínání. Ve skutečnosti nacionalistické tendence uvnitř suverénního státu v dnešním globalizovaném světě hrozí každou chvíli novým přerozdělováním sfér vlivů krví a železem, ve jménu nového rozložení sil na světovém trhu. Ti samí myslitelé budou relativizovat tuto skutečnost i své postoje, budou kličkovat, budou znevažovat důležitost těchto otázek, nebo předstírat, že nechápou, o čem je jako řeč. Na jakýkoli konkrétní dotaz se mi od Moravanů dostalo vždy jen těchto mlžných a vyhýbavých odpovědí. Nechápu, na co se ptáš. Nechápu, proč to řešit teď. Nechápu, proč by to mělo být důležité. A já jim v tomto naprosto věřím – oni skutečně nechápou věci, o kterých mluví.
a zase žádné komentáře...
OdpovědětVymazat