Minule jsme se zběžně dotkli ukrajinského nacionalismu
v jednom z jeho projevů. Snaha prohlásit Rusy za ugrofinský národ je však
stále především věcí menšiny radikálů, kteří prozatím chválabohu na Ukrajině
nemají rozhodující slovo. Jiná situace už ale je např. na oficiálním Youtube
kanálu ukrajinského Ministerstva kultury, mládeže a sportu. Ministerstvo se,
tak jako každé jiné, svědomitě zabývá vzděláváním obyvatelstva. Znamená to
přirozeně i specifické vykládání dějin, které koresponduje s národní
politikou a veřejným míněním dnešní doby. Takto jsem nedávno narazil na
osvětové video, připomínající oběti Hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933.
A na to, jak celou dobu mluvím o ukrajinském nacionalismu, tak prozatím příliš
nebyla možnost jej vlastně konkrétně rozebrat a představit, jak to vypadá
praxi. Osvětové video „Hladový duch“ (Голодний дух) tedy dnes využiji k tomu, abych názorně demonstroval,
jak vypadá vytváření negativního národního mýtu, démonizace jiných národů a
snaha vyložit dějiny skrze plytký nacionalismus.
Nejprve pár slov konkrétně o tom, co to Hladomor byl. Šlo o
masový hlad na teritoriu někdejší ukrajinské SSR v letech 1932-1933, při
kterém byly zaznamenány jak úmrtí hladem, tak údajně dokonce případy
kanibalismu. Jako kterákoli katastrofa v dějinách lidstva, i Hladomor již
nějaké to desetiletí přitahuje pozornost nejen odborné, ale i laické
veřejnosti. A jako kterákoliv katastrofa, i Hladomor je aktivně využíván
v propagandě a ideologických konfliktech včerejška i dneška. Ačkoli sám Hladomor
na Ukrajinu přišel a odešel a lidé si povzdechli nad těžkostí života a život
šel dál, stejně jako tomu bylo už mnoho jiných hladových období před ním
(carské Rusko trpělo hladem pravidelně), o nějakých pár desítek let později (v
80. letech) se jej chytla ruka nacionalistického propagandisty – ve tváři
ukrajinské emigrace v USA a Kanadě. Z Hladomoru, politováníhodné
epizody v dějinách východní Evropy, se tak stal cílený pokus o vyhlazení
ukrajinského národa, který realizovali Bolševici v čele se Stalinem
osobně. Hladomor, vykládaný jako pokus o genocidu Ukrajinců, se stal jedním
z pilířů nacionální politiky ukrajinského státu a všemožní hlasití
odborníci i neodborníci čas od času pouštějí do mediálního prostoru pompézní
prohlášení o miliónech mrtvých, umučených a postřílených, aniž by udávali
špetičku kontextu, nebo dokonce řekli, z čeho že vychází jejich argumenty.
Co se týče videa samotného, je potřeba dle mého názoru
v prvé řadě pochválit animátorskou práci. Animace je kvalitní a obecně
líbivě udělaná. Pojďme se však podívat na to, co nám vlastně autoři ukazují.
Ihned na začátku nám je sděleno, že video je „věnováno památce miliónů
Ukrajinců, kteří byli zabiti Hladomorem v letech 1932-33“. Všimněte si,
jak je věta postavena – Ukrajinci byli cíleně zabiti. Žádné „k jejichž úmrtí
došlo v důsledku“, ale rovnou byli zabiti. Hladomor je zde nějaká magická
entita, která jako Sauronova mračna popelu slétla na Ukrajinu a odnesla životy
milionů lidí. Poté jsme seznámeni s hrdinkou skeče: babičkou, která
v depresi a osamění vzpomíná na dětství, kdy právě Hladomor prožila. Přesouváme
se do minulosti, kdy nám hrdinka vypráví, že do vesnice přišli cizí lidé: proč,
kdy, v jakém počtu, kdo konkrétně, nám samozřejmě sděleno není, ale podle
uniforem je jasné, že jsou to zvířečtí Bolševici, kteří záhy začnou nakládat na
vozy pytle s obilím a brát je ubohým nevinným rolníkům. Hrdinka vypráví
dále, že viděla „hladového ducha“, který si „vzal nejprve kočku, potom všechen
dobytek a pak umřely všechny děti v okolí“. Holčička je pronásledována
duchem kamkoli jde, zlí rudoarmějci jí berou klásky obilí, až padá vyčerpáním
na cestu, kde ji nachází vozka, vezoucí mrtvoly. Je naložena mezi ostatní.
Holčička je pak zděšena, když pod sebou nahmátne mrtvá těla, čímž na sebe vozku
upozorní a je vysvobozena – vozka jí dává krajíc chleba. „Přežila jsem, pamatuji
si to“ končí babička svůj příběh. „Doufám, že do našich krajů už nikdy nepřijde
taková hrůza.“ Zní její poslední věta, zatímco odchází do bohatého obilného
lánu a jasného dne. Nakonec vidíme závěrečnou zprávu, která vyzývá, abychom o
čtvrté listopadové sobotě zapálili svíčku na znamení vzpomínky na milióny obětí
genocidy.
 |
Pietní akce ukrajinských emigračních spolků v Praze.
Na svých stránkách straší čtenáře dokonce 10 miliony obětí. Rovněž si všimněme,
že Stalin osobně vydal příkaz k likvidaci Ukrajinců. Nu, a co takhle kopie
toho příkazu, nebyla by? Ne? Nu, holt budeme muset věřit...
|
Ve videu vidíme typický černobílý výklad dějin, který je pro
vytváření mýtu pohodlný: ubohé nevinné dítě ve víru událostí, zvířečtí
komunisti, bezmoc a nepochopení, co se vlastně děje. Všechno hraje na bázi
emocí a má v nás vyvolávat smutek, pocit křivdy a nenávist k těm,
kteří takové zbytečné utrpení způsobili. Na viníky je zde jasně ukázáno – jsou
to bolševické stvůry, které prostě proto, že nesnášely Ukrajince, zorganizovaly
masový hlad a pokusili se je tímto vyhladit. Každý má samozřejmě volbu nechat
na sebe umění působit podle svého gusta, osobně jsem ale toho názoru, že
kontroverzní a bolestivá období dějin by se neměla interpretovat skrze emoce a
neměla by se zdůvodňovat jednoduchým „proč? no protože to byly svině, proto“.
To si ale rozhodněte sami, já tu dávám jen malý ždibíček k zamyšlení.
Osobně bych s ukrajinskou nacionalistickou verzí o Hladomoru
měl problém v několika bodech: například, jestli se Rusové a Stalin
rozhodli Ukrajince vyhladit, tak proč zvolili tak neefektivní a pomalou
strategii jako hlad? Nebylo by jednodušší je všechny prostě odvézt a postřílet?
Proč vojáci na cestě holčičku jenom postrašili, když ji mohli prostě zastřelit,
vždyť je to Ukrajinka? Měl jsem dojem, že Sověti se zrovna nezdráhali, když
přišlo na to někoho zlikvidovat. Jestli byl Hladomor cíleně organizovaný a
řízený, tak proč v něm nepokračovali dál? Nějak se mi taky nezdá, že by
v oddílech, které zabíraly úrodu ubohým pracujícím rolníkům, byli jenom
Rusové. Myslel jsem, že SSSR byl mnohonárodnostní stát a v zájmu sovětské
vlády bylo vytvoření „sovětského národa“, což v praxi znamenalo ustavičné
přemisťování obyvatelstva sem a tam a jeho míšení. Ale na Ukrajině dělali Hladomor
jenom Rusové, žádní Ukrajinci nikdy v žádných oddílech RKKA nebyli? No,
Ukrajinským historikům je to nejspíš jasnější (jinak bychom taky přišli na to,
že Ukrajinci sami genocidovali Ukrajince). Každopádně, budeme-li vycházet
z toho, že dějiny jsou objektivní proces, který má vždycky své příčiny a
kontext... zvu vás, milí čtenáři, na cestu do východní Evropy první poloviny
20. stol.
Oblasti zasaženy nedostatkem jídla
V ukrajinských nacionalistických zdrojích se většinou
ve větší míře nedočteme o faktu, že hladem trpěla nejen sovětská Ukrajina, ale
i okolní země, ba dokonce země vzdálené. V samotném SSSR šlo konkrétně o
oblasti Povolží a Kazachstánu. Obě tyto oblasti byly tradičně zasahovány
masovým hladověním i dříve, za carského Ruska. Dále bylo neúrodou zasaženo
východní Polsko, Rumunsko a dokonce USA. Ano, neúrodou, protože právě
neúroda byla hlavní příčinou masového hladovění. Dnešní „badatelé“
z Ukrajiny i odjinud se vás budou snažit přesvědčit, že za hlad na
Ukrajině může Stalinova kolektivizace a násilné zabírání úrody rolníkům, čímž
chtěli proradní ruští komunisti vyhladit ukrajinskou mírumilovnou populaci. Rád
bych teď obrátil vaši pozornost ke dvěma prostým momentům:
1. Pokud byla kolektivizace tak špatné rozhodnutí, nepřipravené
a neorganizované, tak jak je možné, že hlad zasáhl pouze některé výše zmíněné
oblasti SSSR a už se v historii země nikdy neopakoval, nehledě na to, že
kolektivizace je vlastně cypatě vymyšlená organizace, kde blbci rozhodují o
věcech, kterým nerozumí? Štěstí začátečníka?
2. Jak je možné, že masovým hladověním s případy smrti
trpělo i Polsko, Rumunsko a dokonce USA, kde žádný Stalin nevládl a nemohl
proradně systematicky likvidovat tamní obyvatele?
 |
| Ve své honbě za modelováním veřejného mínění o Hladomoru pořádá Ukrajina různé výstavy. V březnu 2009 byla v Sevastopolu otevřena výstava "Ukrajinský Holocaust", kde autoři vydávali fotografie z hladem zasaženého Povolží a USA za fotografie Hladomoru. Zjištění vyvolalo skandál a mylné fotografie byly záhy odebrány. |
Jediným logickým vysvětlením masového hladu je toto: byl
vyvolán několika po sobě jdoucími neúrodnými roky, v případě SSSR
k němu přispěla i zaostalá technika zemědělství (pozdější zlepšení úrovně
technologií a definitivní zlikvidování problému hladu má na triku rovněž mimo
jiné krvavý Stalin se svou industrializací) a organizační přešlapy.
Celá Ukrajina nehladověla
Další věc, kterou se v proukrajinských médiích většinou
nedočteme, je to, že ne celá oblast ukrajinské SSR byla zasažena masovým
hladem. Ano, jídla bylo málo všude. Jenže kolchozy byly schopny se ve většině
případů zhostit svého údělu a bojovat s neúrodou a nedostatkem jídla ze
všech sil. Nejvíce postiženými regiony byly Dněpropetrovská a Kyjevská oblast
(tedy centrální Ukrajina). Čím byly specifické? Abychom to pochopili, musíme se
na moment ponořit do nedávné historie.
V carském Rusku byl obrovský nepoměr ve vlastnění půdy.
Nevelký podíl aristokracie a statkářů z řad buržoazie vlastnilo naprostou
většinu orné půdy v říši. Tento dlouhodobý problém byl jedním ze dvou
hlavních bodů při Říjnové revoluci 1918, kdy Bolševici vzali moc do svých
rukou. Předáním země „do rukou rolníkům“, což byl jeden ze dvou prvních
dekretů, které Bolševici vydali, si však na smrt znepřátelili právě ty
vlastníky půdy, kterým tímto „ukradli jejich majetek, který jim právem patřil“.
Rád bych podotknul: v Rusku se mezi vlastníka půdy jako takového
v naprosté většině nepočítal drobný rolník, který má krávu, osla a políčko
se zelím za chaloupkou, ale šlo zpravidla o bohatého lichváře nebo statkáře,
který půdu vlastnil, nechával lidi pracovat na svých pozemcích a žil z
jejich výnosů, nebo z půjčování koní za peníze, či peněz na splátky. Pro tyto lidi se v Rusku vžilo metaforické
pojmenování „kulak“, znamenající „pěst“ – protože obrazně „držel lidi pevně
v pěsti (v hrsti)“. Sovětská vláda se v pozdějších letech
s kulaky potýkala v nejrůznějších konfliktech: šlo o bohaté, často i vzdělané
jedince, kteří viděli v sovětech nejhoršího nepřítele všech dob a různými
cestami se snažili jednak obohacovat sebe samé (např. prodáváním z kolchozů
kradených surovin do zahraničí, v očích sovětů zločin, nazývaný „spekulace“),
nebo podporovat antisovětské snahy a hnutí (ony slavné „kontrarevoluční síly“).
V očích kulaků šlo o snahu navrátit starou spravedlnost, vrátit to, co
bylo ukradeno. V očích Bolševiků to byla samozřejmě vlastizrada a aktivní
„antisovětská činnost“, neboť kulaci svými činnostmi porušovali většinu zákonů
socialistického státu, ve kterém žili.
 |
| Rozkulačení, sovětský propagandistický plakát. "Vyženeme kulaky z kolchozů" |
Tento konflikt se protáhl právě až do 30. let, kdy se
rozhodlo o takzvaném rozkulačení, tedy vytržení kulaků z jejich
přirozeného prostředí, kde měli vliv a strhávali svojí antisovětskou agitací
(často pohrůžkami a manipulací, docházelo i k vraždám policistů apod.)
ostatní rolníky a zatahovali je do svých plánů. Kulaci byli v rámci rozkulačení
vyvezeni daleko za hranice svého vlivu a rozděleni, aby nemohli uplatnit své
kontakty a vztahy. V době Hladomoru však kulaci mají stále ještě silný
vliv v určitých oblastech SSSR – no a šlo právě o oblasti, které byly
nejvíce zasaženy Hladomorem: oblasti Kyjeva, Dněpropetrovsku a Povolží. Právě
v těchto oblastech probíhala agitace proti kolektivizaci nejsilněji,
rolníci byli pobízeni, aby pozabíjeli svá zvířata, než aby je dali do kolchozu,
byli pobízeni, aby z obecného výnosu kradli zrno, mleli jej
v nelegálních „černých mlýnicích“ a prodávali jej do zahraničí, nebo nad
cenou v době hladu: tedy šlo o konkrétní případ spekulace. Metody kulaků
také většinou nebyly nijak jemné: šlo o obyčejné vyhrožování, držení člověka v šachu
kvůli dluhům a posílání svých noshledů vybírat výpalné a zastrašovat ostatní
obyvatele vsi. A pak, v době, kdy obilí nebylo, v době, kdy kolchozy
potřebovaly sáhnout do zásob a každé kilo se počítalo, byl v těchto
spekulačních oblastech, ovládaných de facto kulaky, obilí nedostatek.
Nedostatkové bylo i maso, neboť rolníci byli přesvědčeni, aby zvířata raději
zmasakrovali, maso snědli během prvních několika měsíců a dále už nebylo co
jíst více. V kombinaci s neúrodou se tato kulacká činnost stala pro
mnoho lidí osudnou, protože když došlo na krájení chleba, nebylo zásob, do
kterých by se sáhlo.
 |
| Původce celé katastrofy - J. V. Stalin přijímá gratulace k úspěšné realizaci genocidy ukrajinského národa. Usvědčující dobová fotografie. Očití svědkové tvrdí, že v noci na Ukrajině někdy Stalin osobně létal s netopýřími křídly po vesnicích, sál krev mladým pannám a konfiskoval obilí. |
Kdo umřel
Dalším problémem v běžné interpretaci Hladomoru je
způsob, jakým se počítají oběti. Ve videu nám je sděleno, že Hladomorem byli
zabity „miliony“ Ukrajinců. Ve skutečnosti v důsledku podvyživení, tedy
skutečnou smrtí hladem, zemřel jen málokdo. Nikdo vám nikdy neukáže masové
hroby, ani hromady mrtvol na ulicích, které by se ve vašich představách rádi
pokusili vyvolat ukrajinští propagandisté. Většinu obětí měly na svědomí
nemoci, spojené s nedostatečnou stravou a obecně sníženou obranyschopností
organismu. Dokonce i takto se ale v počítání potýkáme s problémy a
dopočítat se milionů cíleně usmrcených hladem se nepodaří. Odkud se tedy vzaly?
V ukrajinských zdrojích se většinou uvádí miliony obětí,
přičemž se počet pohybuje mezi 2-5 miliony. Toto podivně vágní číslo se dá
zdůvodnit jedním způsobem:
V Sovětském svazu, stejně, jako v každém jiném
moderním státu, se demografie a statistika obyvatelstva zabývala také prognózami.
Zjednodušeně řečeno to znamenalo vytváření hrubých odhadů, o kolik se v příštích
letech zvýší počet obyvatelstva, na základě růstu nebo úbytku v předchozích
letech. Jedna z takových prognóz se na počátku 20. stol. udělala i ohledně
budoucí ukrajinské SSR – v letech 1932-1933 však vypukl Hladomor, s kterým
statistika samozřejmě nepočítala a počet obyvatelstva se zvýšil mnohem méně,
než se očekávalo. No a tento úbytek potenciálního počtu obyvatel dosahuje právě
oněch přemrštěných 5 milionů. Jinými slovy: v tom a tom roce jsme měli mít
tolik a tolik, ale máme o pět milionů méně, to znamená, že všichni umřeli. Že tento
závěr je poněkud pochybný, neboť jde jen o prognózu, a ne reálné oběti (navíc důvod
poklesu porodnosti a vyšší úmrtnosti je jasný – masový hlad, který nikdo
nepopírá). Lidé, kteří tento závěr dělají, navíc do celkového počtu takto
zahrnují nejen oběti masového hladu, ale i jedince, kteří umřeli přirozenou
cestou, v důsledku nehod, kriminální činnosti apod. Miliony obětí Hladomoru,
o kterých často slyšíme, jsou smyšleninou, která se objevila na základě
nesprávné interpretace dobových údajů.
Pokud se člověk pustí do hledání konkrétních statistických
údajů z 30. let, tak lze zjistit takřka výhradně pouze přirozený přírůstek
– tedy rozdíl mezi porodností a úmrtností. V roce 1933 na území ukrajinské
SSR úmrtnost hrozivě stoupá, zatímco porodnost se snižuje na polovinu – jde
tedy o skutečně velký úbytek obyvatelstva. Jelikož se ale obyvatelstvo v SSSR
oficiálně sčítalo v roce 1926 a pak až v roce 1939, chybí konkrétní
snadno dostupné údaje o faktickém počtu obyvatel Ukrajiny v letech 1930-1933.
Slyšel jsem i názor, že celkové obyvatelstvo Ukrajiny se během Hladomoru naopak
rozrostlo, sice ne mnoho, ale přece (jde konkrétně o cifry 30 652 mil. v roce
1930 a 32 157 mil. v roce 1933, tedy přibližně o milion a půl obyvatel
více). Tuto informaci osobně nemohu potvrdit ničím, co bych ve svém omezeném
čase a zběhlosti ve statistice našel v dostupných dokumentech, nicméně to
nemohu ani vyvrátit. Nejistotě nepomáhají ani ukrajinské weby, které informují
o „faktech“ Hladomoru vágním způsobem a nikdy neukazují např. tabulkově
konkrétní počty obyvatel Ukrajiny ve zmíněném období, ale rovnou přinášejí
finální číslo, které pro vás, čtenáře, spočítali neznámí odborníci.
Rudoarmějec jako zrůda
Snímek Holodnyj duch, stejně jako mnoho jiných
propagandistických děl, živí stereotypní představu sovětského vojáka, jako
tupého, krutého a neforemného zvířete, které bylo stvořeno pouze k zabíjení,
znásilňování a činění všemožného příkoří ostatním ubohým bezbranným lidem.
Vzhledem k tomu, že konfiskaci podléhalo v této době pouze zboží, se
kterým se spekulovalo (kradené obilí z kolchozů), se s těmito vojáky,
beroucími jídlo rolníkům, setkávali v naprosté většině pouze kulaci a
jejich přisluhovači. Pokud si vzpomeneme, kdo to kulak reálně byl a čím se
zabýval, obraz ubohé bezbranné holčičky zmítané osudem začne povážlivě měnit
podobu. Další otázkou, kterou bych měl pro ukrajinské ideology, je: a jaké
národnosti ti rudoarmějci byli? Rusové? Mám podivný pocit, že na území
ukrajinské SSR sloužili ve valné většině zase jen Ukrajinci. Takže genocidu
realizovali Ukrajinci na Ukrajincích? Kde je tady pak konflikt národů? Nebo se
komunisti snažili zlikvidovat drobného rolníka? A proč pouze v Povolží,
Kazachstánu a na centrální Ukrajině? Proč apokalypsa Hladomoru nezasáhla plošně
celý SSSR?
Závěr
Na závěr bych rád zopakoval hlavní body, ke kterým jsme se v celém
článku dostali:
Interpretace Hladomoru jako genocidy je naprosto zcestná,
nešlo o etnický konflikt a dokázat to nikdy nebude možné. Pokud kdokoli
považuje Hladomor za genocidu, tak to dělá z politických důvodů a ne
proto, že by o tom byl skutečně přesvědčen, nebo že by znal byť jen základní fakta
o době a situaci.
Počet obětí je neuvěřitelně nastřelený, tak aby čtenáře
vyděsila údajná brutalita sovětského vedení. Systém, kterým se oběti počítají,
neustojí ani základní logické uvažování a konkrétní fyzické důkazy o
systematickém vyhlazování Ukrajinců nikdo neuvádí, ba ani nemůže, neboť
neexistují.
Nikdo nepopírá, že masový hlad ve třicátých letech SSSR skutečně
zasáhl – ze statistiky je to názorně vidět. Důležité je však nepodvolovat se
hlasitému heslu „GENOCIDA“, ani opačnému „PROBLÉMY NEBYLY“, ale pozorně a vážně
zkoumat příčiny, průběh a následky historických událostí. Nenechme se strhnout plytkou
propagandou té nebo té strany, protože výklad dějin stylem „my jsme prostě dobří
a oni jsou prostě zlí“ vede vždy na scestí a řídí se jím pouze pomatenci, nebo ideologicky
poznamenaní jedinci, kteří potřebují potvrdit správnost svého okleštěného uvažování,
aniž by zapojovali vlastní mozkové buňky.
Hlavní zdroje:
http://wiki.istmat.info/миф:голод
https://www.youtube.com/watch?v=Zq0tHSK_YzQ
Žádné komentáře:
Okomentovat