Kdokoli se chvíli pohyboval v oblasti hudby, ať už
konzumně, nebo dokonce profesně, určitě si časem začal všímat spousty věcí, tak
nějak, vněhudebního rázu. Upřesním, že mám zkušenosti především s metalem
a budu vycházet právě z této subkultury. V metalu jde kromě hudby
samotné o koncerty, desky a spoustu jiných kokotin kolem toho. Mentální evoluci
metalisty bych popsal nějak takto:
- Nadšenec zažívá bezmezné nadšení z jedné až dvou kapel. Super!
- Prospektor prožívá éru objevování dalších a dalších interpretů. Množstvím to můžou být desítky, ale klidně i stovky.
- Veterán si prošel oběma předešlýma fázema a po hrozivém zjištění, že metal je hudba vlastně velmi předvídatelná a stereotypní, odplouvá do vod jiných žánrů. Někdy se ze svých plaveb vrací, jindy už ne. Dále začíná hranice šílenství.
- Nihilista zašel ve svém odmítnutí příliš daleko a překročil hranici šílenství. „Všechno je na piču, metal je hovno, ostatní žánry jsou taky pičoviny, kromě experimentálního death industrialu teda.“
Připomínám, že jednotlivé fáze neprobíhají u každého stejně,
ani nejsou pevně spojeny s určitým věkem (tj. nejdou chronologicky po
sobě), někdy (dokonce často) se stává, že jedinec stagnuje v jedné
z fází po celý život (nejvíce je tradičně Nadšenců a Prospektorů). Všechny
typy metalistů však bez rozdílu konzumují určité věci s metalem spojené.
Ožírají se do němoty na koncertech a festech, zahlcují svůj byt či dům miliony
CD a desek, své skříně desítkama triček s kapelama a čtou ziny a časáky. Na
posledním bodu se dnes zastavíme.
Ziny plodí 3 typy produktů: recenze, rozhovory a reporty.
Nic jiného (čest výjimkám jednou za rok) na zinech ani v časopisech
nenajdete. S růstem kvantity zákonitě klesá kvalita a už při desátém
článku se mladý redaktor opakuje, používá stejná zažitá klišé a stejné výrazy.
Je to proces přirozený, který se navíc spirálovitě vyvíjí – redaktor se
ustavičně snaží neupadnout v stereotyp a tak se všemi silami snaží osvěžit
a okořenit své výplody o novotvary, básnická přirovnání apod., která později
rovněž stárnou a na jejich místo přicházejí nové a nové šílené přídomky a
metafory. Básníkem se tak stává v podstatě každý degeško, co má doma
internet a poznámkový blok.
(Šlohnuto z doddlenews.com) |
Smysl recenzí a rozhovorů je jasný a není třeba se nad
nimi pozastavovat. Reporty mi ovšem svým významem zůstávají do dnešní doby
skryty a absolutně nechápu, proč by je kdokoli četl, produkoval, nebo dokonce
měl rád:
„Nebyl jsem na koncertě, tak si přečtu, jak tam byl někdo jiný, jak to bylo/nebylo super (konkrétní informační hodnota je stejně nula, protože reportér to vnímá subjektivně, tedy klidně úplně jinak, než bych to vnímal já). Hráli tenhle a tenhle song, wau, ale ne tenhle, no to je škoda, na ten bych zapařil, kdyby… aha, já jsem tam stejně nebyl.“
„Nebyl jsem na koncertě, tak si přečtu, jak tam byl někdo jiný, jak to bylo/nebylo super (konkrétní informační hodnota je stejně nula, protože reportér to vnímá subjektivně, tedy klidně úplně jinak, než bych to vnímal já). Hráli tenhle a tenhle song, wau, ale ne tenhle, no to je škoda, na ten bych zapařil, kdyby… aha, já jsem tam stejně nebyl.“
Jediný, kdo by si mohl reporty číst, a pro koho by mohly být přínosem, jsou
kapely, ale to je, podle mě, příliš úzká sorta lidí, na to, aby to skutečně
autoři cílili na ně. Reporty jsou však zajímavé tím, že autor zde ve své
expresivnosti a snaze o neotřelost často předbíhá i ty nejkýčovitější zástupce
metalových subžánrů. Že je metal často hrozně kýčovitá věc, to nebude žádný
Veterán a Nihilista pochybovat.
Reportéři z koncertů však s přehledem strkají do kapsy i
powermetalové růžové jednorožce a německé pivní pohany.
Reportér Garmfrost z echoes-zine.cz se nechal ve svém
reportu natolik unést, že si ve svém básnickém zápalu popletl slova „moderna“ a
„moderní“. Bujná obrazotvornost jej dovádí i k takovým spojením, jako
„tklivá krutost“, nebo „rozverně krutý“ (co to sakra je?!):
"Neváhal jsem ani
vteřinu a e-lístek si nechal poslat do mailu. Ať žije moderna! (…) Díky
slušnému zvuku bylo možno vychutnat nejen optické vjemy, ale i rozverně kruté
riffy spolu s texty. (…) Tklivá krutost Géniů odnesla toulající se mysl k obrazům druhého břehu. (…)"
Uznávaný reportér Mystic se
zase natolik zasnil, že začal ignorovat gramatická pravidla češtiny. „Dost
temnooděnců“ nám tak bohužel způsobilo, že se ve větě není možné zorientovat.
Chaos ve čtení způsobuje i jeho elitářský náhled na komerčnost metalshopu ve
druhé větě. A koncert Horny jej nejspíš natolik zdrtil, že mu rebelují i
slovesné vazby ve všudypřítomném zlu. Těžko říci, zda jsou to pouze nepatrné
překlepy, nebo promyšlený umělecký záměr?
"Prvotní strach z neúčasti a
následné katastrofy, byl tento pocit zcela zbytečný, protože už od začátku
přicházelo poměrně dost “temnooděnců” mnou ještě nikdy neviděných, podle čehož
usuzuji, že se jednalo o fanoušky z daleka. (…) Proto jsem se raději
věnoval Arkona.sk, jehož stánek
nabízel nejeden zajímavý produkt, a tak tento report použiji i jako takovou
menší reklamu a podporu těmto Slovákům, skrze něhož vám chci doporučit
navštívit oficiální stránky, kde naleznete velké množství kvalitních přívěsků,
náramků, triček a dalších zajímavostí, které vám komerční blafy stylu Metalshop
nikdy nedají. (…) Horna měla největší sílu v syrové energii, špíně a
všudypřítomnému zlu."
Při svém dalším pátrání na
internetu jsem na tuto otázku mimoděk našel odpověď, neb výše zmíněný redaktor
je člověk činorodý a tak je autorem i následujícího úryvku. Své umělecké vlohy
dává na odiv i zde a není pochyb, že by byl skvělým autorem moderních gotických
románů:
"Něco však bylo jinak, něco,
co mi vykouzlilo zlověstně nadšený úsměv na tváři. Leč se jedná o akt klišovitý
a pro mnohé jistě spíše komický, vzplála totiž Bible a mě zasáhla vlna black
metalového fanatismu a pekelného žáru. (…) To, co však nastalo se Sezarbil, moji
mysl přeneslo do nejhlubších jam pekelných, v nichž moje podstata hořela v
nikde nekončících rudých plamenech."
Metalová subkultura je prostředí, které v určitém
smyslu produkuje samo sebe. Reporty jsou pro mě výtvory se sice nulovou
informační hodnotou, ale také nekončící zdroj zábavy, kde se mladé básnické
střeva předhánějí v užívání co nejpodivnějších frází a co nejtrapnějších
metafor. Na starém vtipu, že „Kdo neumí, učí a kdo neučí, píše recenze.“,
nejspíš bude něco pravdy.
Ahoj,
OdpovědětVymazatna jednu stranu máš pravdu, do recenzí metalových rychlokvašek asi takováhle tvarosloví přímo nepatří, ale neodsuzoval bych pána úplně. Alespoň někdo trochu brojí proti přirozenému procesu zakrňování jazyka českého :)
Ahoj,
OdpovědětVymazatO zakrňování jazyka a brojení proti němu bych asi hned nemluvil, ale to je otázka lingvistiky a ne divných článků na netu. Baví mě spíš pozastavovat se nad tímhle "květnatým pitvořením se" různých redaktorů. Někdy se v různých recenzích objevují fakt kýčovité a pofiderní hemzy, zatímco jejich autor si jistě připadá jako malý Seifert :-D